Hledání potěšení

Živá bytost už ze své povahy hledá potěšení, a je jí to tak hluboce vlastní, že jakmile začne hledat rozkoš, už se toho nemůže vzdát. Jakmile je živá bytost špatně nasměrována, tento pohon pro hledání potěšení je tak silný, že se zkrátka nevzdá a pokračuje v hledání, protože hmotná energie je odrazem duchovní energie, jež je nekonečná, a proto tam je také nekonečná rozmanitost. Živá bytost si tedy myslí: "No, možná některý den to bude fungovat."

Takto májá chytá živou bytost, kdy v ní krmí tuto základní povahu duše, kterou je, že duše hledá potěšení. Člověk tedy musí tento pohon utnout inteligencí; nemůže čekat až do chvíle, kdy je z toho unavený. To dělal Rajneesh, později známý jako Osho, jenž měl filozofii: "Prostě si dopřávejte smyslový požitek až do bodu, kdy toho budete mít plné zuby!" Ale vy toho doopravdy nikdy nebudete mít plné zuby, jen tak na pár dní, ale pak to zkusíte znovu.

Šríla Prabhupáda říkal, že kdyby byla Oshova filozofie pravdivá, pak by prasata byla největšími jogíny. Máme tu myšlenku, že přestaneme, až budeme materiálními věcmi vyčerpaní. Nikdy nebudeme vyčerpaní, ale v jednu chvíli - na základě síly poznání - musíme říct: "Tohle nedává smysl, to není inteligentní. Přestanu." Musíte utnout hmotné touhy, což bude trochu bolestivé. Tohle počáteční utínání se musí udělat, jinak nenalezneme zalíbení v duchovním životě!

Přednáška, Šrímad Bhágavatam 4.28.55

Původní text v angličtině zde.