Skutečné probuzení

Kadamba Kánana Svámí, 26. června 2015, Gíta Nágarí, USA, ŠB 3.25.8 

V čase zasvěcení, i když jsou sliby dány upřímně, jak hluboká je naše upřímnost? Dokonce i v tom nejlepším případě, kdy je žák ze srdce upřímný a říká, „Dám tomu celý svůj život!“ Jak hluboká je skutečně ta upřímnost!?

Podle definice Kuntí déví:

janmaiśvarya-śruta-śrībhir
edhamāna-madaḥ pumān
naivārhaty abhidhātuṁ vai
tvām akiñcana-gocaram

ŠB 1.8.26

Kuntí déví poukazuje, že dokud nejsme hmotně vyčerpaní, dokud nemáme žádné připoutanosti k vlastní pozici na zemi, dokud nejsme sarvopādhi-vinirmuktaḿ (CC Madhya 19.170) – oproštěni od všech hmotných označení, odvozování nějaké důležitosti ze zrození, učenosti, bohatství, krásy a všech těchto věcí, dokud nejsme od tohoto všeho oproštěni, jak bychom vůbec mohli být upřímní?

A tak jsme zde a musíme udělat spoustu změn. Duchovní učitel musí dátvat více a více, zasadit více a více semínek do srdce žáka, nechat žáka zvyšovat jeho oddanost Krišnovi, jinak bychom jen fungovali na automatickém pilotu. Tendence fungovat na automatickém pilotu je velice přirozená, protože se vše stává časem rutinou.

Na počátku je vše úplně nové. Je to tak vzrušující, ale později:. „Víš, právě jsem dokončil zpívání kol ze včera. Bože, už to zase začalo. Kdy. Skončí to někdy? A jaký je vlastně výsledek toho zpívání?“

Výsledkem je více zpívání a nikdo to neskončí! Takto to pokračuje věčně. Pokud o tom přemýšlíte, je to skutečně to, co si přejete? Skutečně si přejete zpívat věčně? "Wuau! Šestnáct kol! Ping! Hotovoo! Paráda!" Ale my musíme jít do hloubky, dostat se ven z tohoto povrchního vědomí, kde jsou emoce jen na mentální úrovni.

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur vysvětluje, jak se vznášíme na mentální úrovni, protože pokud se duchovní duše dostane do hmotného těla, ta duše se tak dostává do vegetativního stavu a její přirozené funkce myšlení, cítění a chtění - které jsou ve skutečnosti funkcí duše – jsou zcizeny myslí. Mysl převezme tyto funkce myšlení, cítění a chtění a všechny naše zážitky jsou na mentální úrovni. Mysli se to líbí a mysl takto funguje. Sankalpa vikalpa – přijímání a odmítání. Mysl se neustále vznáší na mentální úrovni. Taková je skutečnost.

Duše - kde skutečné myšlení, cítění a chtění má zaujímat místo tam, kde jsou takové pocity hluboké a smysluplné – je ve vegetativním stavu a pak, śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya (CC Madhya 22.107) díky nasloucháním opěvování a oddané službě svatému jménu se duše postupně probudí. A to je práce duchovního mistra, aby nějakým způsobem probudil nějakou dychtivost v žákovi, aby to vzal a učinil další krok.

Nikdy se nesmíme zaměstnávat v oddané službě rutinně. Čistá oddaná služba je velice vysoká úroveň. Není dosažitelná vůbec lehce. Vyžaduje to veliké úsilí. Je to jako když si přejeme získat to nejvyšší a chceme to úplně zadarmo, pokud možno, „Víš, já prostě nemůžu. Opravdu musím zpívat šestnáct kol? Já to fakt nedám. Zpívání. No, pokusím se....“

Počet kol není tím problémem. Počet kol není ani centrem pozornosti. Není to jen o počtu. Je to o pohroužení. Je to o energii, kterou dáváme do našich činností. Je to tam, kde dáváme Krišnovi prioritu. To je tím bodem zlomu.

Původní článek v angličtině zde.