Vidět, či být viděn?

Otázka: V zábavě, kdy Pán Čaitanja říkal Advaitovi Áčárjovi, že ho porazil, protože viděl Božstvo neustále zatímco Advaita Áčarja ne (jak se Advaita utáčel zády když obcházel Božstvo Džagannátha), je tu také pokyn od Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, že přicházíme do chrámu ne proto, abychom viděli Božstvo, ale aby Božstvo vidělo nás. Jak obě tvrzení pochopit?   

Myslím, že všechna tato tvrzení josu pravdivá. Přicházíme, aby nás vidělo Božstvo; jinými slovy je důležitější, abychom přišli v rozpoložení hledání milosti a ne v rozpoložení snahy užívat si Pána, "Moc si užívám pohledu na Krišnu!" Samozřejmě, požitek přichází přirozeně, ale náš záměr by neměl být já si přicházím Pána užívat, ale přicházím žebrat.

"Jsem chudák, nemám nic," jak říká Naróttam dás Thákur, "Jsem pouhý žebrák, který sem přichází žebrat o Pánovu milost." Takže tvrzení Šríly Bhaktisiddhánty můžeme vidět ve světle této nálady Naróttama - přicházet jako žebrák.

Výrok Šrí Čaitanji Maháprabhua je v souladu se zkušeností Gópy Kumára, který cestoval po celém vesmíru a přišel na Tapo Lóku, do sídla čtyř Kumárů. To místo bylo plné mudrců a všichni meditovali. Poté Gópa Kumár vyjádřil svou touhu vidět Pána, ale mudrci řekli: "Proč chceš vidět Pána? Vidění je ve skutečnosti něco, co se děje v mysli. Oko pouze zachytává obraz, posílá signál do mysli a tak dále... Takže vidění se skutečně odehrává v mysli. Tak jen medituj! Proč chceš vidět?"

Ale Gópa Kumár to nedokázal vysvětlit, řekl že tak či onak nebyl spokojen. Stále chtěl vidět Pána. Je řečeno, že když se oddaný stane seberealizovaným, všechny jeho smysly se probudí. Stejně jako když dosáhl seberealizace Nárada Muni, všechny jeho smysly se zároveň probudily: viděl Pána, cítil vůni Pánových lotosových nohou a vůni tyčinek...všechny jeho smysly zároveň vnímaly Pána a každý z jeho smyslů soupeřil s ostatními smysly o vůdčí postavení v jeho vědomí! Ta extatická vůně ho přemáhala, extatický zvuk lastury mu dal na všechno zapomenout a přesto to byl pohled na Pána, který přemohl jeho mysl.  

Proto chápeme, že vaišnavové v osvobozeném stavu chtějí Pána vidět. Když přistoupíme k Pánu v podmíněném stavu, platí tento výrok Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího - je důležité, abychom se více soustředili na to, aby se Pán díval na nás, než dívat se na Pána, "Ach, já se dívám na Krišnu, ach jak je Krišna pěkný!"

Ne! Krišna se dívá na mě a co vidí? Vidí pokleslou, podmíněnou duši, vidí hříšníka - co já s tím dělám? Vidí žebráka. Ale v osvobozeném stavu chceme nasávat více a více o Pánovi skrze všechny naše smysly. Proto výrok Pána Čaitanji z Čaitanja Bhágavaty hovoří o osvobozeném stavu. 

(Rádhadéš, Belgie, 28. července 2013, ČČ Madhya 22.26)

Odkaz na přepis v angličtině naleznete zde.