Oceňování oddaných

Otázka: Jak si můžeme vždy vážit společnosti oddaných? Někdy to ocenění ztratíme, tak jak můžeme zůstat vždy ve správném rozpoložení?

Tím, že si vždy budeme myslet, že si oddaných dost nevážíme a že v našem docenění máme nedostatky. Jakmile si začneme myslet, "Ano, já oceňuji oddané." Tak tehdy si myslím, že jdeme špatným směrem. Ale když si myslíme: "Já oddané neoceňuji dostatečně." Tak pak můžeme zůstat trochu víc ve střehu. Nicméně je to jen teoretická odpověď, protože já si oddaných dostatečně nevážím a to je problém. Pokud si oddaných dostatečně nevážíme, pak budeme napraveni. Přál bych si, abych vám mohl říct, že můj duchovní život byl prostě ideální, že byl překrásný od prvního dne a vše bylo prostě dokonalé a že jsem vždy oddané velmi oceňoval. Pravda je ta, že to tak neb
ylo a jsem znovu a znovu očišťován, ať už řízením Krišny, nebo mi pošle nějakou společnost přesně ve správný čas. Krišna tu je, aby se o nás staral, a to je naše záchrana. Musíme oceňovat, že vaišnavy neoceňujeme dostatečně, to nám pomůže, a co se týče toho zbytku, ve kterém pokulháváme - jen chvíli počkejte a Krišna už to zařídí - někdy sladce a někdy tvrdě jako blesk! Tak či onak, oceňovat oddané je klíčové. Zásluhy bychom měli připisovat oddaným a ne nám.

(Melbourne, Austrálie, 29. září 2013, ŠB 2.2.36)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.