úterý 4. července 2017

Náš nejlepší přítel

Prabhupáda říkal: "Jak se mi přihodil tento zázrak? Jsem starý muž, jsem starý muž. Jsem cizinec. Přišel jsem do Ameriky a neměl žádné peníze..."

Starý muž, cizinec, žádné peníze. Kdo ho bude poslouchat? Nikoho nebude zajímat. Říkal: "Jak se mi přihodil tenhle zázrak?"

Díky milosti gurua a Gaurangy! Když je guru potěšen, je pak potěšen Krišna a On potom bude konat; Krišna to vše učiní možným. Pak je možné učinit cokoliv. Prabhupáda byl tak úspěšný a stal se tak slavným, ale nikdy žádnou slávu nepřijímal jako svou vlastní.

Vždy ukazoval na Krišnu nebo svého duchovního učitele. "Pokud na mně uvidíte nějaké dobré vlastnosti, pak vězte, že to jsou dobré vlastnosti mého duchovního mistra." Říkal: "Stejně jako měsíc, který ve skutečnosti sám o sobě nevydává žádnou záři. Pouze odráží záři Slunce. Stejně tak, pokud na mně vidíte nějakou dobrou vlastnost, vězte, že je to pouhý odraz kvality mého duchovního učitele." Takto si Prabhupáda nepřipisuje žádnou slávu. Kdepak, Prabhupáda ukazoval jen na Krišnu.

Říkal: "Krišna je váš nejlepší přítel."

"Ach, Prabhupádo, vy jste náš nejlepší přítel," prohlašovali oddaní.

"Ne, ne. Já vás mohu zklamat, ale Krišna nikdy. Krišna nikdy, protože On je všemohoucí. Může udělat absolutně cokoli a vše. On je váš nejlepší přítel, já mohu zklamat."

Takže takto Prabhupáda ukazoval Krišnu jako naše útočiště, našeho přítele. Vždy dávat Krišnu do středu.

Večerní přednáška, 12. prosince 2013, Midrand, JAR

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat