Reportáž Rukminí déví dásí
Láskyplné výměny
Lidé oslavují příchod nového roku a uzavírají ten minulý různými způsoby. Někteří si dávají svá předsevzetí od 1. ledna. Podnikový sektor má svůj hospodářský rok. Studentský život se točí podle akademického roku. Máme čínský kalendář, sluneční roky a měsíční roky. Avšak pro žáky je vjása púdžá naším dnem znovuzrození a úvah, dnem vděčnosti a hledání hlubšího závazku - dnem, jenž dělá zbytek roku bezvýznamným.
“S každým z vás mám speciální vztah. Všichni jste se rozhodli být oddaní... Tato vjása púdžá je tu proto, abychom upevnili náš vztah, jednou za rok posílili toto spojení, a proto by si to nikdo neměl nechat ujít.”
To byla laskavá a poučná slova Kadamby Kánany Svámího v úterý 14.dubna na setkání žáků v Gautengu (JAR). Právě pár hodin před tím mahárádž přiletěl z ostrova Mauricius a pár hodin potom znovu odlétal do Kapského Města, čímž zdůraznil důležitost takovýchto událostí nejen slovy, ale i vlastním obětavým příkladem.
Náš laskavý hostitel Girivaradhari Prabhu nabídl svůj domov žákům a příznivcům. Někteří se postavili čelem nechvalně známé johannesburgské dopravě, někteří “se ulili” z půl dne práce, odhodili svoji denní identitu a vzali na sebe svou vaikuntskou podobu – takový je Hare Krišna život v uspěchaném Gautengu.
A začaly oslavy. Jak očistné jsou starodávné obřady védské kultury. Už jenom být svědkem uctívání staršího oddaného je velká výsada. Každá nádoba vody, která jemně stéká po lotosových nohách, každá sprška růžových lístků, každá mantra zazpívaná s vděčností nás očišťuje a povznáší.
Samozřejmě, že ze všech offeringů přijímá mahárádž nejdychtivěji offering vyjádřený slovy s hlubokou vážností, raději než oficiální uctívání. Otec našeho hostitele, Krishnavani Prabhu, korunoval mahárádže na mezikontinentální celebritu. Vrindávan Vilasiní déví dásí mluvila o tom, jak mahárádž prokazuje více víry ve své žáky než mají v sebe samotné oni sami. “Myslím, že jeden z důvodů, proč se kolem Tebe shlukujeme jako včely kolem medu, je, že nám dovolíš být tou bláznivou “spejsaut bandou” jakou jsme, pokud výsledky obětujeme Krišnovi,” řekla Merumala déví dásí. “Mistr tkadlec posbírá nedostatky svých studentů a utká z nich velkolepý design.” Vibhu Čaitanja prabhu se podělil o několik originálních výroků Kadamby Kánany mahárádže, jako například: “Jednejte normálně, to už je samo o sobě dost šílený.” Prem Vikash prabhu a Rasaraja prabhu si jako médium své srdečné komunikace vybrali africký hip-hop.
Na oplátku se s námi Mahárádž podělil o vzácné klenoty získané z mnohaletého odevzdání se v oddané službě. Zdůraznil důležitost nezávislého přemýšlení, převzetí zodpovědnosti za svůj duchovní život, “být pilotem svého letadla”. Také mluvil o změnách, které se postupem času odehrávaly v jeho vlastním životě. Je to lekce, kterou by si měl každý žák a oddaný poslechnout.
“Musím vám tu teď něco zanechat… trochu víc než obvykle. Prosím, přijměte to. Prosím, přijměte toto vědomí Krišny a nějakým způsobem ho zabudujte do svého života. Ať to stojí, co chce, upevněte ho. Protože všechno ostatní zkrachuje. Cokoliv jiného, co vybudujeme, se zhroutí… Proto v této fázi našeho vztahu není možné, abych to byl pořád já, kdo se vás neustále snaží nějakým způsobem inspirovat. A chtěl bych vás požádat, abyste se hluboce zamysleli nad svým životem. Tolik životů uběhlo a teď jsme tu, takže neváhejme. My MŮŽEME jít zpátky k Bohu. Není to tak těžké, protože dostáváme hodně milosti. Ale musíme mít víru, víru v písma.”
Avšak tato vážná slova byla doprovázena jeho láskyplným citem a mahárádž zůstal se svými žáky až téměř do půlnoci. Večer byl uzavřen narozeninovým dortem ve tvaru harmonia životní velikosti a menším “cestovním harmoniem”, které všechny velmi potěšilo. Přichází další rok, který nám opět nabízí nové příležitosti k prohloubení vztahu gurua a žáka.
Žádné komentáře:
Okomentovat