V roce 1986 jsem byl díky zodpovědnosti za budování Samádhi Šríly Prabhupády v Majápuru v jednom kole. A nebyl tomu konec, žádný konec toho, co všechno se musí pro tu stavbu zařídit. Jednoho dne jsem se na Samádhi díval a vypadala jako obrovská tvář s velkými ústy, a ta ústa říkala: „‘Aniyor! Aniyor! Aniyor!‘. Dej mi více! Dej mi více!“ A já jsem dopravoval kamióny cementu a oceli a cihel a kamenů a mramoru a přiváděl jsem inženýry a konstruktéry a výkresy a technické experty a zaměstnance a rušil jsem stávky, abych zajistil více práce a musel jsem se zabývat nekonečnými věcmi a svoje kola jsem zpíval během Mangala árati, protože jsem musel v šest začít pracovat a večer jsem byl tak unaven, že jsem již více zpívat nemohl a jen jsem se zhroutil... A byl jsem popravdě řečeno absolutně zaneprázdněný!!!
A uprostřed toho všeho se jednoho dne zjevil Lokanáth Maháráj! Toho času Lokanáth Maháráj vedl padayatru. A padayatra měla šíleného slona! Ten slon byl hustý; zvedal lidi a házel je kolem! A byl tam velbloud, co kousal lidi! A byla tam spousta indických vesničanů, mnoho! A měli hodně diorámat a výstav a traktorů a všeho. A Lokanáth Maháráj ke mně přišel a říká: „Chtěl bych, aby ses postaral o padayatru, až dorazí do Mayapruru.“ Řekl jsem: „Maháráji, Maháráji, Maháráji, prosím Maháráji buď milostivý! Maháráji, jsem tolik vytížený... já, já stěží zpívám svá kola! Jedno stéblo navíc, Maharáji, a zlomí to velbloudovi záda...“ Myslel jsem si pro sebe, že se Lokanátha Maháráje zbavím. A on začal, řekl: „Víš, v mé vesnici se říká, že když chceš, aby bylo něco uděláno, musíš jít za zaneprázdněným člověkem.“ Řekl: „Protože ten, kdo není zaneprázdněný, je líný. Takže když půjdeš za ním, nic neudělá! Ale zaneprázdněný člověk je přirozeně velice aktivní, může být v jednom kole, a proto nemusí být schopen toho udělat mnoho, ale alespoň udělá něco! Takže když chceš, aby bylo něco uděláno, běž za tím, kdo je prací zahlcený!“ Co bych mohl po tom říci! Pokořen vesnickou logikou! Je to úplně praktické!
Takže jsem tam byl, měl jsem kousavého velblouda a musel jsem na něho dávat neustále pozor! A musel jsem si držet bezpečnou vzdálenost od slona! A potom vesničané (Maháráj napodobuje): „Ahh, tady není žádná voda, pani nahi he, pani nahi he!“ A: „Máme hlad,“ víte, a: „Jsme žízniví a chceme mahá prasádam!“ Bože, oni chtěli všechno! A já jsem byl jako otec padayatry! A takto mě i oni viděli! Chtěli kapesné, chtěli všechno! Chtěli si brát z mé kapsy! Bylo toho příliš!
Takže tento příběh je zde pro vás, protože vím, že vy všichni jste zaneprázdnění lidé. A vím, že protože jste všichni v jednom kole, nemáte čas. Ano, a já bych s vámi soucítil... dokud jsem nepotkal Lokanátha Maháráje! A on naprosto zboural mou iluzi a nastolil naprosto jasně, že "ano, promiňte, právě když jste zaneprázdnění, jste ta pravá osoba"! Jste ta správná osoba udělat něco navíc! Něco mimořádného, nemusí to být velká věc, ale alespoň něco, protože zaneprázdnění lidé jsou přirozeně aktivní. Takže ano, jste ta pravá osoba pro Kártik! Kártik je zde pro vás, pro vás, zaneprázdněné osoby! Ano – mnoho zaneprázdněných osob! Pro všechny z vás, kteří mají spoustu práce, je zde měsíc Kártik. Abyste byli ještě trochu více zahlceni! Hmm... velice pěkné! Takže tímto způsobem můžeme být všichni zaneprázdněni službou Krišnovi a můžeme vytvořit něco speciálního...
Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 4. října 2009, Phoenix, Durban, Jižní Afrika
Původní článek v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat