Nic není snadné; proto musíme pracovat na svém vlastním přesvědčení. Musíme pochopit, proč to děláme. Čím lépe tomu budete rozumět, tím budete přesvědčenější.Mám rád příběh o Karnovi. Byl přijat jako žák Parašurámy, jenž se ho předtím zeptal, jestli je kšatriya. Všichni Karnovi říkali, že kšatriya není, a tak řekl: "Ne, nejsem kšatriya." Byl tedy Parašurámou přijat, velice hezky mu sloužil a učil se používat všechny ástry a nebeské zbraně. Jednoho dne byl Parašuráma velmi potěšený a odpočíval s hlavou na klíně svého žáka, když Karnu bodl do nohy nějaký hmyz. Nechtěl vyrušit svého duchovního mistra, takže s velkým odhodláním zvládl zůstat klidný. I přesto, že bolest byla nesnesitelná, toleroval ji a nepohnul se. Duchovní učitel pěkně spal, ale když se probudil, uviděl krev a ptal se, co se stalo. Karna vysvětlil, že onen hmyz ho bodl do nohy. A pak Parašuráma ucítil kšatriyu, takže řekl: "Jak jsi mohl tolerovat... Jak jsi mohl snést takovou bolest? Nikdo nemůže vydržet takovou bolest kromě kšatriyi!"
Takže já mám rád tento bod, protože ukazuje, že na chvíli je snášenlivost kšatriyi silnější než bráhmany, ale dlouhodobě je tato schopnost u bráhmany silnější! Ale proč? Protože tolerance kšatriyi je založena na odhodlání: "Měl bych to dělat...," ale jak dlouho tohle můžete říkat... Jeden den, jeden týden, jeden měsíc, jeden rok, deset let, dvacet let? Je to obtížné. Ale snášenlivost bráhmany je založena na poznání, a protože je založena na poznání, jeho přesvědčení je silnější, poněvadž vidí, že nemá žádnou jinou možnost. "Co jiného můžu dělat? Vím, že je těžké být oddaným; vím, že to je boj, ale co jiného tady můžu dělat? Není zde nic jiného, žádná jiná možnost!"
Šrímad Bhágavatam 1.10.4, 23. září 2014, Durban, JAR
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat