neděle 16. dubna 2017

Nevyřčený slib

Řekl bych, že v našem Hare Krišna hnutí je jednou z hlavních příčin toho, že oddaní "vyschnou" ve svých duchovních praktikách to, že se nepohrouží do čtení. Vidíte - zpívání je něco, co děláte, protože to lze změřit: 16 kol - je to velice jasné. Avšak neslibujeme to, že budeme hodinu číst. Prostě to neslibujeme, takže tomu nedáváme stejnou naléhavost. Stejná naléhavost by zde ale být měla. Čtení písem je velmi důležité. Velice, velice důležité. Pokud nečteme, zaručuji vám, že všechno okorá, vyschne.

Čtení má schopnost tak nějak změnit celou naši vizi zpět na transcendentální. Je tedy velmi důležité a spousta oddaných vám řekne: "Čítával jsem mnohem víc před tím, než jsem se připojil..." A mnozí by s tím souhlasili. Já chápu, že okolnosti a kultura, ve které žijeme, nejsou příznivé, že musíme zápasit, abychom to dělali, ale skutečně to je důležité. A když máte tolik služby, že nemáte nikdy čas na čtení, možná je čas promluvit si se staršími vaišnavy o tom, aby vám na to dali nějaký čas. Samozřejmě také vím, že když tu trochu času dostanete, během dvou minut usnete. Ale znal jsem jednoho oddaného, který byl opravdu zapálený. Jednou rukou uklízel a pomocí druhé se učil śloky. Dělal to a byl velice učený.

Přednáška, duben 2008, Amsterdam, Nizozemsko

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat