Pak je zde také jiná úroveň vědomí Krišny, kdy je Krišna v pozadí. V pěkném pozadí - tak nějak to máme rádi a nechceme ve svém životě jiné pozadí, ale pořád je to pozadí! V našich vlastních zábavách... v činnostech, které jsou v naší mysli... v našem vlastním životě a co zažíváme a co ne... v tom, co si přejeme, abychom zažívali... všechny tyhle věci, které se nikdy nestaly... a všechno to, co se stalo a nikdy jsme o to nežádali... Spousta věcí a Krišna tady pořád byl.
Pěkný příznivý život, dobrý život, požehnaný život, když zde Krišna pořád byl. Ale o kolik lepší by mohl být, kdyby tam byl Krišna vždy v popředí. Takový život by potom jednoduše rozpustil hranice mezi duchem a hmotou. Kráčeli bychom duchovním světem. Naše nohy by se nedotýkaly země!
Jako polobozi - jejich nohy se nikdy nedotýkají země, vznáší se nad ní. Ale oddaní, kteří staví na první místo Krišnu, každým krokem kráčí do duchovního světa. Nejen že se dotýkají země, ale dotýkají se čintámani dhámu - dotýkají se transcendentálních kamenů přání. Tyto čintámani kameny jsou pro duchovní svět, zemi stromů přání. Zemi Kámadévy, krav surabhi, které mohou dávat oceány mléka. To sídlo, sídlo Krišny...
Přednáška na nedělní hostině, 28. září 2014, Durban, JAR
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat