Ó můj Bože aneb Jsem démon, nebo vaišnava?

Ve třinácté kapitole Bhagavad-gíty je úžasný seznam čistých vlastností: amānitvam adambhitvam (BG 13.8-12). Musíme se zbavit pýchy - adambhitvam. Musíme být tolerantní - amánitvam. Takto je tam ve verši osm až dvanáct vyjmenováno mnoho vlastností a můžete si je zkopírovat a umístit na zeď a dívat se na ně každý den jako meditaci.

Poté se v posledním verši patnácté kapitoly dostáváme k popisu hṛdaya-daurbalyaḿ, slabosti srdce. Tato slabost srdce je naší překážkou. Pýcha, touha být někým, touha být oslavován, být uctíván. Proto je zde tendence předstírat a dělat ze sebe někoho většího a lepšího, než jsme. To je kvůli slabosti srdce. Musíme se vzdát pýchy jako malicherné a nicotné.

Ale zatímco všechno toto poznání máme, víme, že bychom měli být transcendentální, víme, že bychom měli jen sloužit Krišnovi, nedokážeme to. Co potom můžeme dělat? Můžeme více meditovat o tom, co to znamená být oddaným. Šestnáctá kapitola je opravdu zajímavá, protože prvních šest veršů šestnácté kapitoly popisuje božské vlastnosti – naše vlastnosti – a zbytek kapitoly popisuje vlastnosti démonské – vlastnosti našich sousedů. Takže to je výborná kapitola. Pokud potřebujete nějakou zábavu, přečtete si tuto kapitolu. Znáte to, speciálně ta část o sousedech: „Jó, to je úplně přesný, naprosto je to vystihuje. Ano, úplně s tím souhlasím!“

Ale existuje i jiný způsob jako tuto kapitolu číst, který bychom měli zvážit. Satsvarúp maháráj to shrnul ve své knize. Napsal mnoho knih, ale tato konkrétní se nazývá „Jsem démon, nebo vaišnava?“ A to je dost zajímavá otázka. Kdo jsem já? Protože takto to nyní je. Každý má v sobě nějaké démonské sklony. Můžeme vidět v šestnácté kapitole, že některé z těchto vlastností jsou i v nás. Tato kapitola je ve skutečnosti jako zrcadlo. Nechává vás uvědomit si, kdo skutečně jsme a kým bychom měli být. No, ale potom se cítíte: „Ó bože...“ Co když však nakonec dojdete k závěru, že ve skutečnosti... „Ve skutečnosti, já jsem démon. Vždycky jsem to věděl. Hluboko uvnitř jsem se to snažil ignorovat. Tak dlouho jsem se snažil zpívat Hare Krišna. Snažil jsem se být oddaným, ale po studiu Bhagavad-gíty jsem nakonec došel k závěru, že jsem ve skutečnosti démon! Co mám teď dělat?“

Potom se můžete cítit beznadějně. Naštěstí pak ale následuje sedmnáctá kapitola, která nás zachrání. Protože sedmnáctá kapitola popisuje tři kvality hmotné přírody. Popisuje kvalitu dobra, kvalitu vášně a kvalitu nevědomosti. „No jasně, o tom už jsem dříve hodně slyšel, že bychom měli být v kvalitě dobra. A já se i snažil být v kvalitě dobra, dokud mi pára nezačala utíkat až z uší!“  Ne, to byla kvalita vášně. Není to jednoduché. Takže jak jen být v kvalitě dobra?

Šríla Prabhupáda napsal ve významu zajímavý odkaz, který si myslím, že je v tomto ohledu opravdu odhalující. Prabhupáda nenapsal, že musíme být v kvalitě dobra, ale napsal, že se máme sdružovat s kvalitou dobra. No, a to zvládneme. Nedokážeme být v kvalitě dobra, ale dokážeme se sdružovat s kvalitou dobra – čistota, ryzost, upřímnost, poznání, moudrost, zbožnost, vyrovnanost... znáte to, nebýt tak rychle vyveden z míry věcmi, které se kolem dějí. Můžeme se snažit a pokusit se vytvořit takovou atmosféru a zůstávat v ní. To nám pomůže. Pomůže to! Když si na konci šestnácté kapitoly uvědomíte, že jste ve skutečnosti démony, ale celou dobu se snažíte být oddanými, jenže se vám to úplně nedaří. Co pak dělat? Sdružujte se s kvalitou dobra.

Večerní přednáška, BG 1.1, 19. března 2015, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

Přeložil Madhu Pandit dás