Kadamba Kánana Svámí, 2. ledna 2013, Durban, Jižní Afrika,
Šrímad Bhágavatam 12.8.46
Je umění jednat s ostatními. I pro mě! Mohu být velice
mírný, zpívat Hare Krišna, trochu
uctívat, dělat hodně pěkných kírtanu a zůstat u toho. Ale pak jsou tu tito
lidé, kteří mají problémy s manželstvím, nebo oddaní, kteří poklesli, nebo
oddaní kteří chtějí mít sexuální výměnu a pak přemýšlíte, „Nebyla ta filosofie že nejsme
toto tělo!?“
Takto je množství komplikací, do kterých se dostaneme, díky
společenskému zapletení ohromné. Je to umění, které se musíme naučit, používat
hněv velice kontrolovaným způsobem, chladný hněv, nikoliv horký. Když jste
učitelem, je zde vždy ten problém, že studenti nechtějí být vedeni. Já jsem byl
jedním z těch rebelujících studentů. Ale skutečnost je taková, že je
musíte vést, ale nesmíte prosazovat svou autoritu a když lidé nespolupracují,
potom OK. Takže když někdo nespolupracuje, pak je to velmi jednoduché, „Dám ti pár šancí a potom budeš mimo. Běž si
stěžovat řediteli a hodně štěstí!“
Takhle jednoduše. O tom není žádná řeč. Několik šancí a
potom budeš mimo. Nebudu se s tebou rozčilovat. Řeknu ti to narovinu… velice
jednoduše… takhle to je!
Vidím chrámové prezidenty, kteří se snaží nastolit svou
autoritu. To není třeba, už ji máte. Jste chrámovými prezidenty, jste vedoucí,
máte autoritu! Problém je, že se lidé ze strachu přestanou kontrolovat a začnou
zkoušet nastolit svou autoritu. A tehdy se dostanou pod vliv kvalit – jednají s
agresí. Ale s kvalitou dobra jen realizujete, „Ne, já mám autoritu, zůstanu klidný a jednoznačně řeknu jak to je a
když nebudou spolupracovat, tak budou po několika varováních mimo.“
V kvalitě dobra jsme želvou, která je ve své kvalitě
dobra a nohy vytahuje, ale nikoliv příliš, nikoliv, když by se úplně a
emocionálně uvrhla do hmotné situace!
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat