Hledající potěšení

Živá bytost je svou povahou hledající potěšení a to je její povaze tak vlastní, že jak jednou hledá potěšení, nemůže se toho vzdát. Jak je jednou svedena na scestí, ta hnací síla k potěšení je tak silná, že se jí prostě nemůže vzdát. Stále hledá, protože Krišnova hmotná energie je odrazem duchovní energie, která je nekonečná. Takže je tak neomezeně mnoho rozmanitosti. Tak si myslíme: „No možná to jednou bude fungovat.“
Proto takto mája polapí živou bytost, živí tu základní povahu duše, protože duše hledá potěšení. Takže to musíme utnout inteligencí, nemůžeme jen čekat na dobu, kdy nás to unavuje! Byl to Rajneesh, později také známý jako Osho, kdo měl filozofii: „Jen se oddávejte smyslovému požitku do bodu, kdy vám z toho bude špatně:“ Ale nikdy se vám to skutečně nezhnusí, možná na pár dní, ale potom to vyzkoušíte znovu.
Šríla Prahupáda řekl: „Pokud by to byla pravda, pak by prasata byla největšími jogíny!“
Ale my máme tyhle představy – přestanu, až budu vyčerpán hmotnými věcmi. Ale to nás nikdy nevyčerpá, ale v jednom bodě musíme silou poznání říct: „Tohle nedává smysl, to není inteligentní. Nechám toho.“ Teď to utínáte a to trochu bolí. Takže toto počáteční utínání musíme udělat, jinak nezačneme s duchovním životem!