Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 27. Března 2012, Cape Town, Jižní Afrika - Lekce: B.G. 2.17
Někdy upozorňuji na to, že předtím, než se vzdáme hmotných tužeb, musíme ztratit víru v ně. Možná jsou tam, ale prostě v ně ztrať víru. Víru ve smyslu:
„Tyhle věci mě udělají šťastným. Teď když si koupím to největší z největších a nejlepší z nejlepších…“
Tak stejně nebudu šťastný. Vím, že budu akorát chudý. Stále nebudu šťastný, protože taková je situace. Takže vaišnava nemá tu víru, že hmotné věci nám přinesou nějaké štěstí. To neznamená, že chceme žít v příšerných podmínkách. Můžeme vidět, že někteří lidé žijí, jak se tak říká, pod hranicí chudoby a cokoliv to znamená, tak legrace to není. V noci, když krysy jedí tvé prsty na nohou…Můžete si myslet, že je to vtip, ale já sám jsem ve skutečnosti byl na místech, kde krysy ohlodávaly prsty na nohou. … Chrám v Kalkatě. Můžete buď spát ve chrámové místnosti a tam jsou švábi. Ne jeden nebo dva, ale tisíce, možná stovky tisíc. Když tam spíte, tak celou noc pořád něco cítíte a tak to není moc klidný spánek. Ale pak jsem zkusil verandu, jenže to je hlavní dálnice pro krysy, které jdou do kuchyně. Občas se zastaví na malý zákusek po cestě a hryznou do něčího palce. Krysy rády ohlodávají palce u nohou. Jednu noc se jeden oddaný vzbudil s křikem, když zjistil, že mu krysa sedí na hrudi.
Ale my nemluvíme o utrpení v hmotném světě, nehledáme to utrpení, ale ta myšlenka, že můžeme udělat hmotný svět perfektním místem je iluze! Všichni materialisti mají tu víru:
„Doteď jsem měl prostě jen smůlu, ale vlastně myslím, že teď už jsem na to přišel. Trvalo mi to čtyřicet let, ale uviděl jsem světlo a teď už vím, jak to dělat.“
Samozřejmě…když to funguje nějakou chvíli…můžeme to vidět, protože mája pomáhá:
„Ano, ano!
Teď už víš, jak to funguje. Podívejme jak to funguje:
"Funguje to! Potvrzeno, já jsem na to přišel.“
Je řečeno:
‘Krishna-bahirmukha hana bhoga vancha kare nikata-stha maya tare japatiya dhare,’ (Jagadananda Pandita, Prema-vivarta).
Verš Jagadananda Pandita, který říká, že pokud má někdo nějaké pletky s hmotnou energií, ne vážné, ale jenom trošku, něco jako:
„Budu opatrný. Nedojdu příliš daleko. Trošku natáhnu ty limity. Občas můžeme být fanatici, ale také můžeme být lidi. Ale budu velmi opatrný a nepoklesnu.“
Mája je blízko a ona nás stáhne dolů! Tak jako když jsme na okraji a ona nás strčí! A to je to,
o čem Jagadananda Pandit mluví, což je velmi zajímavý bod. Ale pokud je někdo naplno ve službě Krišnovi, pak tam nic nemůže zasahovat.
Proto Šríla Prabhupáda zdůrazňoval - oddaná služba. Tak či onak musíme být stále zapojení do oddané služby, celou dobu. Naslouchání a zpívání je základ. V naslouchání a zpívání se přímo potkáváme s Krišnou! Můžeme dělat spoustu oddané služby tím, že posouváme hmotnou energii pro Krišnu. To můžeme dělat.
Bojovat s tím a snažit se udělat tohle pro Krišnu. Tolik úzkosti z toho dělat všechny tyhle věci pro Krišnu.
Ale pak (ve zpívání a naslouchání) je to prostě Krišna osobně, což je prostě úleva. Bojovat s hmotnou energií pro Krišnu může být stresující. Organizovat Rathajátru…a kolektovat všechny ty peníze…organizovat spoustu věcí a sehnat všechna ta povolení a tak dále. A pak počasí, hlavně ať neprší! A pak je všechno skvělé, není žádný déšť, ale nepočítali jste s větrem a tak ten baldachýn skoro uletí. Nekonečná úzkost. Takže proto jednat nepřímo s motnou energií ve službě Krišnovi není vždy jednoduché, to všichni víme!
Přeložila Bh. Jana Jendrulková
Původní text v angličtině zde.
Přednáška v angličtině ke stažení zde.
„Tyhle věci mě udělají šťastným. Teď když si koupím to největší z největších a nejlepší z nejlepších…“
Tak stejně nebudu šťastný. Vím, že budu akorát chudý. Stále nebudu šťastný, protože taková je situace. Takže vaišnava nemá tu víru, že hmotné věci nám přinesou nějaké štěstí. To neznamená, že chceme žít v příšerných podmínkách. Můžeme vidět, že někteří lidé žijí, jak se tak říká, pod hranicí chudoby a cokoliv to znamená, tak legrace to není. V noci, když krysy jedí tvé prsty na nohou…Můžete si myslet, že je to vtip, ale já sám jsem ve skutečnosti byl na místech, kde krysy ohlodávaly prsty na nohou. … Chrám v Kalkatě. Můžete buď spát ve chrámové místnosti a tam jsou švábi. Ne jeden nebo dva, ale tisíce, možná stovky tisíc. Když tam spíte, tak celou noc pořád něco cítíte a tak to není moc klidný spánek. Ale pak jsem zkusil verandu, jenže to je hlavní dálnice pro krysy, které jdou do kuchyně. Občas se zastaví na malý zákusek po cestě a hryznou do něčího palce. Krysy rády ohlodávají palce u nohou. Jednu noc se jeden oddaný vzbudil s křikem, když zjistil, že mu krysa sedí na hrudi.
Ale my nemluvíme o utrpení v hmotném světě, nehledáme to utrpení, ale ta myšlenka, že můžeme udělat hmotný svět perfektním místem je iluze! Všichni materialisti mají tu víru:
„Doteď jsem měl prostě jen smůlu, ale vlastně myslím, že teď už jsem na to přišel. Trvalo mi to čtyřicet let, ale uviděl jsem světlo a teď už vím, jak to dělat.“
Samozřejmě…když to funguje nějakou chvíli…můžeme to vidět, protože mája pomáhá:
„Ano, ano!
Teď už víš, jak to funguje. Podívejme jak to funguje:
"Funguje to! Potvrzeno, já jsem na to přišel.“
Je řečeno:
‘Krishna-bahirmukha hana bhoga vancha kare nikata-stha maya tare japatiya dhare,’ (Jagadananda Pandita, Prema-vivarta).
Verš Jagadananda Pandita, který říká, že pokud má někdo nějaké pletky s hmotnou energií, ne vážné, ale jenom trošku, něco jako:
„Budu opatrný. Nedojdu příliš daleko. Trošku natáhnu ty limity. Občas můžeme být fanatici, ale také můžeme být lidi. Ale budu velmi opatrný a nepoklesnu.“
Mája je blízko a ona nás stáhne dolů! Tak jako když jsme na okraji a ona nás strčí! A to je to,
o čem Jagadananda Pandit mluví, což je velmi zajímavý bod. Ale pokud je někdo naplno ve službě Krišnovi, pak tam nic nemůže zasahovat.
Proto Šríla Prabhupáda zdůrazňoval - oddaná služba. Tak či onak musíme být stále zapojení do oddané služby, celou dobu. Naslouchání a zpívání je základ. V naslouchání a zpívání se přímo potkáváme s Krišnou! Můžeme dělat spoustu oddané služby tím, že posouváme hmotnou energii pro Krišnu. To můžeme dělat.
Bojovat s tím a snažit se udělat tohle pro Krišnu. Tolik úzkosti z toho dělat všechny tyhle věci pro Krišnu.
Ale pak (ve zpívání a naslouchání) je to prostě Krišna osobně, což je prostě úleva. Bojovat s hmotnou energií pro Krišnu může být stresující. Organizovat Rathajátru…a kolektovat všechny ty peníze…organizovat spoustu věcí a sehnat všechna ta povolení a tak dále. A pak počasí, hlavně ať neprší! A pak je všechno skvělé, není žádný déšť, ale nepočítali jste s větrem a tak ten baldachýn skoro uletí. Nekonečná úzkost. Takže proto jednat nepřímo s motnou energií ve službě Krišnovi není vždy jednoduché, to všichni víme!
Přeložila Bh. Jana Jendrulková
Původní text v angličtině zde.
Přednáška v angličtině ke stažení zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat