Jeho Svatost Kadamba Kánana Svámí
Svaté jméno neustále odskakovalo od stěn, v noci pokračovalo v našich snech, občas jsem se probudil a hned jsem začal s kírtanem. Odráželo se ode zdi našeho falešného ega, dělalo praskliny a postupně ji rozbilo. V Čaitanja Bhágavatě je popsáno, jak Pán Nitjánanda zaměstnal skupinu mladých chlapců v jednoměsíčním neustálém kírtanu, nepřestávali dokonce ani kvůli jídlo nebo spánku a nakonec
chlapci v extázi vytrhli celé stromy ze země. Během Kírtan Mély byly někdy kírtany divoké a intenzivní, jindy jemné a meditativní, oceán tolika ras, tolika různých druhů ras. Někteří celý týden tančili.
Potom jsme zpívali a tancovali, zatímco jsme táhli vůz Pána Džagannátha skrze ulice Lipska a ještě měl následujícího dne přijít další festival, Rádháštamí, den zjevení Šrímatí Rádhárání. Když vzpomínáme na čistou láskyplnou oddanou službu Šrímatí Rádhárání, Její láska je jako zrcadlo odrážející neomezené Krišnovy vlastnosti a Ona pokračuje v objevování nových a nových úžasných vlastností Krišny a tímto způsobem Její láska věčně roste. V duchovním světě radost nikdy nekončí. Starosta Limbachu, vesnice, kde se Kírtan Méla odehrávala, osobně festival navštívil a užíval si festivaliu a prasádam. Starosta je teolog s nadšeným duchovním zájmem a velice příznivě zapůsobil v novinovém článku; “Jsme městem otevřeným světu a přijde mi úžasné, že lidé z celého světa přijíždějí, aby byli našimi hosty. Obecně řečeno, v souvislosti s globalizací bychom měli vyvinout zvýšené úsilí směrem k dialogu mezi různými kulturami.“ „Takové festivaly jsou svou působivou atmosférou velmi vhodné k dosažení tohoto záměru a mohou mít na vědomí větší dopad než semináře a hovory o tématu globální kultury.“ Dodal, že by „přivítal festival, pokud by se zase v roce 2012 odehrával v Limbachu...“
Mezitím zde v hmotném světě je chvilka míru a klidu, kí džaja, chvilka odpočinku, a poté co doženeme nějaký dobrý spánek se můžeme pokusit dohnat nějakou dobrou japu a číst šástru. Naslouchání, zpívání a vzpomínání, sabde pare ca nisnatam, neustálé koupání v transcendentálním zvuku také v čase odpočinku pokračuje. Teď možná také nadešel čas přemýšlet, jak hluboce se můžeme pohroužit do zpívání Krišnova svatého jména. Padma Purána ustanovila, že jméno se neliší od Krišny Samotného, ale my to ještě takto doopravdy nevnímáme. Na zpívání se díváme jako na jagju, oběť pro přivábení Krišnovy milosti pro naše očištění. Na zpívání se také díváme prostě jako na zábavu, když slavní, mocní kírtan lídři jako je Lokanáth Maharádž, B.B. Góvinda Maharádž, Mádhava, Sačínandana Maharádž a mnozí další vedou kírtan a nezapomínáme na ty další rozměry této zábavy, což je věčný prospěch, který jsme ze zpívání získali. Pak jsme zaplavili Lipsko extází Ratha Játry a naše srdce se zaplavilo ještě více. Na Rádháštámí začalo naše rozjímání o čisté oddané službě, jejímž emblémem je Šrímatí Rádhárání, a modlili jsme se k Ní o službu, vědouce že nikdo není schopen těšit Krišnu tak jako Ona.
Teď všichni odjeli domů! Kde je můj domov? Můj domov je s oddanými, kteří jsou mí skuteční přátelé, jsem s nimi doma a navštěvuji je po celém světě.
Svaté jméno neustále odskakovalo od stěn, v noci pokračovalo v našich snech, občas jsem se probudil a hned jsem začal s kírtanem. Odráželo se ode zdi našeho falešného ega, dělalo praskliny a postupně ji rozbilo. V Čaitanja Bhágavatě je popsáno, jak Pán Nitjánanda zaměstnal skupinu mladých chlapců v jednoměsíčním neustálém kírtanu, nepřestávali dokonce ani kvůli jídlo nebo spánku a nakonec
Potom jsme zpívali a tancovali, zatímco jsme táhli vůz Pána Džagannátha skrze ulice Lipska a ještě měl následujícího dne přijít další festival, Rádháštamí, den zjevení Šrímatí Rádhárání. Když vzpomínáme na čistou láskyplnou oddanou službu Šrímatí Rádhárání, Její láska je jako zrcadlo odrážející neomezené Krišnovy vlastnosti a Ona pokračuje v objevování nových a nových úžasných vlastností Krišny a tímto způsobem Její láska věčně roste. V duchovním světě radost nikdy nekončí. Starosta Limbachu, vesnice, kde se Kírtan Méla odehrávala, osobně festival navštívil a užíval si festivaliu a prasádam. Starosta je teolog s nadšeným duchovním zájmem a velice příznivě zapůsobil v novinovém článku; “Jsme městem otevřeným světu a přijde mi úžasné, že lidé z celého světa přijíždějí, aby byli našimi hosty. Obecně řečeno, v souvislosti s globalizací bychom měli vyvinout zvýšené úsilí směrem k dialogu mezi různými kulturami.“ „Takové festivaly jsou svou působivou atmosférou velmi vhodné k dosažení tohoto záměru a mohou mít na vědomí větší dopad než semináře a hovory o tématu globální kultury.“ Dodal, že by „přivítal festival, pokud by se zase v roce 2012 odehrával v Limbachu...“
Teď všichni odjeli domů! Kde je můj domov? Můj domov je s oddanými, kteří jsou mí skuteční přátelé, jsem s nimi doma a navštěvuji je po celém světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat