Veškeré bohatsví, které dokážeme nahromadit za celý život služby, je bezvýznamné v porovnání s požehnáním duchovního učitele. Je to požehnání, které je tím klíčovým faktorem, a nejen požehnání našeho duchovního mistra, ale celé sampradáji, předchozích duchovních učitelů. Člověk by nicméně neměl přeskakovat. Měli bychom přistupovat skrze posloupnost a skrze vaišnavy a proto se člověk musí zjemnit.
Na začátku děláme mezi vaišnavy rozdíly a mylsíme si, "Tenhle vaišnava je začátečník," nebo "tamten není autorizovaný," a "ten vaišnava je slabý a ten další je moc tvrdohlavý." Žádný vaišnava pro nás není dost dobrý. Nicméně v jednom bodě se ale všichni vaišnavové stanou dobrými, až na jednoho - nás samotné. Všichni ostatní jsou hodni uctívání. Musíme se tedy dostat do tohoto bodu. To je složité, pokud se člověk identifikuje s varnášramou a je v náladě kšatriji, bráhmany nebo šúdry. Pouze v čisté transcendentální náladě můžeme skutečně uctívat všechny vaišnavy, protože se všechny chyby stanou nevýznamnými v porovnání s duchovním kreditem. Pokud vidíme, že někdo má duchovní kredit, koho zajímají chyby? Chyby nemají význam. Takto můžeme oceňovat a uctívat všechny vaišnavy.
(Kadamba Kánana Svámí, 12.listopadu 2018, Madhuvan, Vrndávan, Indie, Parikrama)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat