V písmech je řečeno, že když máme jiný cíl než uspokojit Krišnovy smysly, pak zůstaneme úzkostní. Když je naším cílem kontrolovat, pak následuje úzkost, "Dostanu to? Co mám dělat? Doufám, že se nic nepokazí! Bude to fungovat nebo ne? Musím překřížit prsty, překřížit všechno, i palce na nohou!" Překřížíme všechno a doufáme, že věci budou podle našeho přání, ale není žádná záruka, vůbec žádná. Jelikož Krišnova ochrana je jediná věc, která nám může dát neustálý úspěch. Můžeme dosáhnout dočasného úspěchu, ale potom si můžeme začít myslet, "Jsem samorost. Začal jsem s ničím, ale tvrdou prací jsem vybudoval celý tenhle podnik. Vše mou vlastní silou." Vlastní silou? Takže neměl otce nebo matku? Člověk jednoduše využívá hmotných možností, které jsou dostupné, a je to Krišna, kdo dává výsledky.
V Indii skoro každý prodejce začíná den vykonáváním púdži pro Lakšmí - "Lakšmí, Lakšmí, Lakšmí!". Všichni chtějí jenom Lakšmí. Ale ani tak není žádná záruka, protože i když člověk vykoná takovou púdžu pro Lakšmí, neznamená to, že Lakšmí zůstane. Jelikož Lakšmí je čančalam - nestálá.
My jsme neklidní, jako dítě, které přechází od knížky k iPadu, od sezení ke skákání, neustále se mění. To je povaha hmotné existence - mít přelétavou mysl. Proto se musíme snažit upevnit naši mysl na Krišnu, protože to je jediné místo, kde může být mysl upevněná. Vše ostatní chceme pro sebe, ale i když dosáhneme toho našeho hmotného cíle, stále nepocítíme uspokojení, protože zůstane touha po něčem dalším.
(Kadamba Kánana Svámí, 24. prosince 2017, Sydney, Austrálie, Bhagavad-gíta 1.1)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat