Mysl není oddaná

Je řečeno, že mysl je sídlem našich smyslů. A je rovněž řečeno, že mysl není oddaná. To je ten problém! My můžeme být oddaní, ale mysl není. Takže neustále žijeme s neoddanou. A tahle neoddaná se pořád nechce odevzdat, takže jí každý den musíme kázat. A když jí kážete opravdu pěkně...

"No tak dobře... Mysli, opravdu musíš vstávat..."
"Ne, mně se nechce."
"Ale ano mysli, udělej to, je to dobré."
"Ale no tak, buď realista - uprostřed noci? Škodí to zdraví! Ne ne, já vstávat nebudu."
"Poslouchej mysli, poslouchej - je to duchovní, požehnané, pochází to od Nárady Muniho, Prabhupády a všichni ostatní to doporučují, tak pojď, vyskoč z té postele!"
"Ááá, tak dobře, když vytáhneš tohle všechno, ale není to fér, ale tak jo, ale nebudeme se sprchovat studenou vodou, jo? To nepřichází v úvahu..."
"Dobře, tak trochu teplé vody..."
"Ještě trochu teplé vody, prosím..."
"Mysli, vylez z té sprchy! Probuď se, mysli!"
"No bylo to tu dost dobrý..."

Takže takto musíme pořád kázat naší mysli, na každém kroku naší cesty ji znovu přesvědčit, proč si být vědomi Krišny.
Mysl říká: "Proč bych měla být oddaná? Celý svět mi leží u nohou a nevidím důvod. To je ubohé!"
"Ale není, nebuď tak depresivní!"
"Je tu tolik dobrých věcí," říká nám mysl.
A zase musíme odrážet útok pomocí logiky a argumentů a jenom tehdy, když mysl přesvědčíme, tak se znovu odevzdá, takže je jako nový oddaný, kterému musíme neustále kázat, pořád. A jakmile s tím kázáním přestanete, tak jde okamžitě přímo do máji, pokaždé. A dokonce i během toho, co jí kážete, jde za májou. Takže to není jednoduché.

Někdy nezbývá jiná možnost, než vzít kus provazu, svázat mysl a umlčet ji - dát jí něco přes pusu, hodit ji dozadu do auta a jen jet, jdeme zpívat Hare Krišna. Mezitím vzadu kope a hází sebou a my se jenom soustředíme a zpíváme Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare... mysl skučí... Hare Krišna Hare Krišna...

Nějakým způsobem musíme přemoci naši mysl. To je ta obtížná část. Ale jakmile jednou začneme s usměrněným procesem každodenního vstávání, vykonáváním něčeho každý den, povaha mysli je taková, že po krátké době se připoutá k čemukoli, nezáleží na tom, k čemu, na tom nezáleží. Po nějaké době... na začátku to může být hrozné... ale říká se, že je to získaná chuť. Takže stačí pokračovat a po nějaké době už to není tak špatné - něco na tom je. Po určité době už s tím mysl nechce přestat. Taková je povaha mysli. Takže jakmile si jednou mysl dobře zvykne každý den brzy ráno vykonávat duchovní činnosti, tak pokud to jeden den chybí, mysl se cítí divně. "Něco je dneska podivné, necítím se dnes dobře, cítím, že něco chybí..." Potom mysl tedy začne fungovat obráceně. Je to takto jednoduché. Mayy āsakta-manāḥ pārtha yogaḿ yuñjan mad-āśrayaḥ asaḿśayaḿ samagraḿ māḿ yathā jñāsyasi tac chṛṇu (BG 7.1) Pouhým nasloucháním o Krišnovi k němu vyvineme připoutanost. Naše mysl se postupně připoutá. To je síla mysli, ačkoli na začátku se to té samé mysli zdá vše jako odříkání. Zvykneme si na cokoli, co nějakou dobu děláme.

Přeložila bhn. Kristina

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 13MB)