Ten, kdo je mimo

Když se podíváme na chrám zde v Bhaktivédanta Manoru, můžeme vidět, že Božstva Rádhá-Gokulánanda, Sítá-Ráma-Lakšman-Hanumán a Gaura-Nitái jsou všechna transcendentální. Tento chrám je hlavním Prabhupádovým evropským sídlem. Je tolik propojený se Šrílou Prabhupádou... Prabhupáda seděl na trávníku, a tak se ten trávník stal poutním místem. Manor je tak transcendentální...

Tímto způsobem se díváme a přemýšlíme: "Ano, všechno a všichni jsou transcendentální - kromě mě!" Taky se tak někdy cítíte, že jste ten, který do Hare Krišna hnutí nepatří? Ten, kdo tak nějak není transcendentální? Co s tím? Takové situace se vyskytují, ale pak alespoň pochopíme... Cítíme se: "Dobrá, nedělám moc pokrok, ale postupně se díky oddané službě probouzí kvalita dobra a dokonce i připoutanost ke Krišnovi." To přirozeně nastává, i když to neregistrujeme.

Přirovnávám to ke stárnutí. Nevšimnete si toho, že stárnete, a pak se jednoho dne podíváte do zrcadla a pomyslíte si: "Můj Bože, vypadám staře!" Takhle to je, vplíží se to k vám a ani to nezaznamenáte. Myslíte si: "Ani trochu jsem se nezměnil." A pak řeknete: "Dobře, možná moje tělo se trošku změnilo." Takto si to někdy uvědomíte. Stejným způsobem někdy chápeme: "Možná jsem se více ustálil v kvalitě dobra. Možná jsem dokonce rozvinul nějakou připoutanost ke Krišnovi." A pravdou je, že je to tato připoutanost, která nás zachrání.

ŠB 9.18.40, 12. června 2015, Bhaktivédanta Manor, UK

Původní text v angličtině zde.