Osamělý vaišnava

Než jsem se připojil k vědomí Krišny, říkal jsem si, že se přidávám k hnutí velmi podobně smýšlejících lidí a že s nimi poznám pocit velice důvěrného přátelství. Pak jsem byl v šoku, když jsem viděl, že se připojil i člověk, kterého jsem kvůli jeho názorům tak nějak nemohl vystát! (smích)

Říkal jsem si: "Jak je tohle možné? Tenhle chlápek ne! Jak je možné, že se on stal oddaným?!" No přece díky univerzální podstatě Krišna vědomí. Lidé všech ras, všech společenských postavení a dokonce i opačných světonázorů se mohou připojit k hnutí Hare Krišna, a proto není vždy lehké mít tento druh důvěrného přátelství s každým. Nemáme ho.


Někteří oddaní se nikdy nestanou ničím víc než kolegy. Taky máme v tomto hnutí nějaké přátele. S kolegy to může být velice neosobní a velmi odměřené, s prakticky žádnou náklonností; a proto se můžeme cítit osamělí, zvlášť pokud nemáme hluboce rozvinutý vztah s Krišnou. Jestliže máme hluboce rozvinutý vztah s Krišnou, najdeme uspokojení, které nás vyživuje, i když jsme osamocení mezi lidmi. Když je potom člověk vyživován tímto vztahem, musí ho snížit zpět na společenskou úroveň a začít rozvíjet opravdové vztahy s lidmi. Ale bez prvotního vystoupání ke Krišnovi - a nejdřív ke Krišnovi znamená rozvinutí vztahu připoutanosti k Němu, důvěrné výměny s Ním a neustálý pocit, že On s námi jedná - bez tohoto jsme na normální společenské úrovni! Budeme schopni jednat pouze s lidmi, kteří jsou podobně smýšlející jako my, a ostatní pro nás zůstanou cizinci, dokonce i když zpívají Hare Krišna. Pak jsme hnutí cizích lidí s několika přáteli, protože s kolika lidmi vůbec můžete mít vztah?

Když vzrůstá naše připoutanost ke Krišnovi, opravdu s Ním komunikujeme důvěrně v každém okamžiku, a poté to přeneseme na své vztahy s ostatními, můžeme začít být jako Prabhupáda! On měl tuhle schopnost. Nebyl limitován sociálním pozadím a dokázal se plně vztahovat k hippies v Americe, i když byli kulturně tolik odlišní, v tak odlišné fázi života a tak dále. Prabhupáda se tak dobře dokázal vztahovat k druhým, a to je to, o čem mluvím, protože on šel k jádru věcí. Ano, pokud my to nemáme, zůstaneme zkrátka sami, protože se pořád budeme sdružovat na úrovni podobně smýšlejících lidí a bude se na nás vztahovat běžná společenská dynamika. To je to, co já vidím a co je rozšířené po celém světě. Osamělost se v našem hnutí stává problémem...

Šrímad Bhágavatam 2.5.14, 8. června 2014, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde.