Hněv

Kadamba Kánana Svámí, 25 července 2013, Durban, JAR, ŠB 1.3.6

Hovořil jste o hněvu Maharáji. Jak můžeme sami posoudit, zda náš hněv, či hněv někoho jiného je osobně motivovaný?

Na to musíme být opatrní. Například já jsem byl různými službami dlouho odpovědný za Prabhupádovo vlastnictví v tomto hnutí. A někdy jsem viděl, jak bylo zneužíváno, nebo o něj nebylo dobře postaráno a někdy jsem se kvůli tomu rozzlobil. A mohl jsem se díky tomu hněvu také dopustit nějakých přestupků, tím že jsem byl přes míru neadekvátně prudký vůči lidem a tak dále...

Dokonce, i když někdo je ve vedení, hovořím skutečně o své vlastní pozici, realizoval jsem, že není oproštěn od reakcí za přestupky, které jsou jím učiněny v rámci povinnosti. A to je děsivé! V rámci povinnosti opravuji tyto oddané pro Prabhupádu... Plácnul jsem ho pro Prabhupádu (smíchI), zasloužil si to!

Měl jsem lumpa oddaného, který chtěl řídit sankírtanový autobus ale neměl vůbec žádný řidičák. Měli jsme profesionálního řidiče, ale ten darebný oddaný byl mužem svalů a tak jednoho dne řidiče autobusu vyhodil a začal řídit autobus sám a naprosto ho rozšrotoval, úplně na cimpr campr. Vydržel jsem to... Byl jsem rozumný... Hovořil jsem s ním o tom. Vysvětlil jsem mu jeho chybu a tak dále... Nekřičel jsem na něj. A o pár hodin později byl venku a bil tam oddaného. Okamžitě jsem byl u něj. Nevydržel jsem to, a dal jsem mu pořádnou facku!

Ale už bych to znovu neudělal, přestože to bylo v tu chvíli velice uspokojující.