Pokrop mě svou milostí!

Je jeden kund, velmi pěkný, s kamennými schody a tak. Tento kund je zasvěcen odevzdání se. Tam gópí všechno zasvětily Krišnovy. Tak jsem se rozhodl, že vzhledem k tomu, že nejsem svou povahou tak odevzdaný, mnohokrát moje mysl říká: „Opravdu to musím udělat?“ Víte, co je mysl schopná dělat! Tak jsem se rozhodl skočit do toho kundu a někteří další to také udělali...skoro celý autobus, spousta lidí, všichni jsme tam skočili, bylo to pěkné!

Ve Vrindávanu člověk může dělat takové věci s nadějí, že získá nějakou milost, s nadějí, že jeho odevzdání se zvětší. Tato milost je tolik k mání a my ji potřebujeme. Takže člověk se musí snažit získat milost, musí po ní jít – jít jí najít! Někteří oddaní jsou v tom opravdu dobří – jako Bhuridžan prabhu je v tom dobrý. Slyšel, že někde existuje čadar, který používal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur. Tak se rozhodl: „Ten čadar musím mít!“ Upřel na to svou mysl: „Musím ho mít!“

A šel tam a dal příspěvky a získal ten původní čadar Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura! A víte co s ním pak udělal? Tomu nebudete věřit! Vzal nůžky a rozstříhal ho na kousíčky! Někteří z vás řeknou: „Ach, ne – mahá aparádha!“ Nastříhal ten čadar na kousíčky a pak vyrobil malé lepenkové rámečky. Do nich dal ty kousíčky čadaru, pak šel za všemi oddanými a prosil je, říkal: „Tady mám malý kousek původního čadaru Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura. Prosím přijmi tento dárek a pokrop mě svou milostí!“  

Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012