V Nektaru oddanosti neboli Bhakti-rasámrita sindhu můžeme číst o principu bhoga a tjága. Bhoga
znamená smyslový požitek a tjága znamená odříkání. A je zajímavé, že když jsme
v pozici užívání smyslů, chceme odříkání, a když jsme v pozici
odříkání, chceme smyslový požitek. Takže předtím, než začneme s duchovním
životem, skutečně se chceme vzdát světa, opravdu chceme být duchovní a
pak...jsme duchovní, jsme duchovně umístěni, a za nějakou dobu začne mysl
přemýšlet o smyslovém požitku, užívání smyslů. Je to silnější a silnější a po
nějaké době už vůbec nemyslíme na Krišnu, myslíme jenom na smyslový požitek. A
myslíme si – duchovní život je těžký, opravdu mě přitahuje smyslový požitek. Ale
jakmile jdete do užívání smyslů, pak chcete zase odříkání. Tak toto je počáteční
stadium duchovního života – bhoga a tjága, a my jsme neustále nahoře a dole
mezi bhogou a tjágou. A nemůžeme dělat ani jedno. Nemůžeme se skutečně plně
ponořit do duchovního života ani se nemůžeme plně ponořit do hmotného života.
Vypadá to jako – co teď dělat – jsme ztraceni pro obé. A někdy máme chvilky,
kdy si myslíme – kéž bych jen neměl všechno toto poznání...pak bych si mohl
prostě užívat...
Životní touhy lidí nikdy nemají směřovat k uspokojování
smyslů. Člověk má chtít pouze to, aby žit zdravě a udržoval své tělo
v pořádku, neboť určením jeho života je klást otázky, které se týkají
Absolutní Pravdy. Nic jiného nemá být cílem jeho činností.
(ŠB 1.2.10)
Govinda Valley, Austrálie, květen 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat