Dobýt srdce lidí

Tu jednu věc co bych chtěl říci o dobročinnosti je Vaišnavská dobročinnost.. Zajímá mě Vaišnavská dobročinnost. Nezajímá mne rozdávání darů tady a tam, protože když je Vaišnava štědrý, tak pouze nerozdává příspěvky, pouze svůj majetek. Vaišnava dává sebe. A to je ten největší milodar, když dáme sami sebe. Takto to funguje v oddané službě. Vaišnavská velkorysost je nade vší logikou. Je nad vypočítavostí. Je nad rámcem limitů a Krišna nějakým způsobem pomáhá..

Samozřejmě je zde úsilí. Přehnané úsilí znamená, že tak nějak začneme obětovat naše základní duchovní činnosti: zpívání japy, vstávání brzy ráno, čtení,.. Jsme tak zaneprázdněni službou, že nemáme žádný čas na čtení a zpívání. Ne!! Pak je na čase říci: "Ne! Ne Prabhu, není to možné."
Je na čase říci:
"Nemohu protože musím zpívat svá kola a číst." Když vykonáváme tolik služby že nemůžeme zpívat a číst, pak je to k ničemu. K ničemu! Střílíme si do vlastních chodidel. To je přehnané úsilí..

Na druhou stranu, Vaišnavská velkorysost je velice pěkná věc, kde vaišnava jde stranou ze své cesty aby potěšil jiného Vaišnavu nebo kohokoliv jiného. A kázání je také založeno na principu velkorysosti.

Když jsem byl poprvé na nedělní hostině, to byly dny! Bylo patnáct chodů a každá preparace byla "far out". Bylo to zadarmo, což bylo úžasné. Bylo skutečně ohromující že to rozdávali zdarma. Bylo to mimořádné. Skutečně mne to zaujalo.

Tak můžeme skutečně dobít lidi, naší velkorysostí. Je to jediná cesta. Krišna může přitáhnout každého, ale jestliže můžeme nějak pomoci přivést někoho ke Krišna vědomí, pak je to skrze tuto velkorysost. Je to to jediné co to udělá, když se přemůžeme, pak zvítězíme a dotkneme se srdce lidí.

Kadamba Kánana Svámí, Melbourne, 2009
Zdroj: www.kksblog.com