Čistý oddaný se neustále koupe v transcendentálním zvuku. O to bychom se měli pokusit, to je něco, co si můžeme zařídit, možná, můžeme se o to pokusit. Možná se můžeme pokusit neustále naslouchat a neustále zpívat. Alespoň více, to by bylo velice pěkné. Protože potom se musíme pozvednout nad tento pocit utrpení, když se na tenhle hmotný svět díváme jako na pekelné místo. Je to takové pekelné místo. To nebyla Prabhupádova nálada. Prahupáda nechodil okol v náladě ach, to je tak pekelné místo, jsme tu na takovém pekelném místě, to je ale pekelné místo. To nebyla jeho meditace. Prabhupáda vždy viděl velice pozitivně, byl velice pozitivní a vždy viděl pozitivní příležitost sloužit Krišnovi. Všechno viděl pozitivně. A říkal věci jako Krišna, Krišna je náš nejlepší přítel. A potom okamžitě řekl a ano, ve skutečnosti veškeré přátelství, veškeré přátelství má spojení s Krišnou. Dokonce i když je v tomto světě troška přátelství, je to všechno odraz původního přátelství s Krišnou.
Říkal: Proto každá trocha přátelství má spojitost s Krišnou a nakonec nás přivádí k tomu přátelství s Krišnou. A pak pokračoval a viděl další a další věci v tomto hmotném světě a viděl ano ano, jakákoli krása je všechna spojena s krásou Krišny, veškerá sláva je spojena se slávou Krišny, všechno je spojené s Krišnou a konec konců vždy hledáme Krišnu, ať už se díváme kamkoli. A možná se nám jednoho dne rozsvítí, že ve skutečnosti jsem vždy hledal přátelství, vždy jsem hledal něco výjimečného, vždy jsem hledal a vlastně jsem vždy hledal Krišnu. A tak viděl Prabhupáda všechno pozitivně, všechno. Jako ten příběh s bombou, co když přiletí bomba? A Prabhupáda řekl, „Pak si budu myslet, tady přichází Krišna v podobě bomby, aby mě zabil.“ Ale přesto to viděl pozitivně. Krišno, tady je bomba, to je Krišna, ne bomba, to je Krišna. Takže tento pozitivní postoj je ta přeměna, kterou musí projít Gajendrovi podobný oddaný. Ten kdo bojuje s májou, ten, kterému všechno přijde tak těžké, ten, který uvažuje, jestli zůstane duchovně na živu. Jen se podívejte, jak pozitivní byl Šríla Prahupáda, podívejte se, jak pozitivní byl Prahlád. „Co se týče hmotné energie, nemám žádný strach, protože mám útočiště u Tvých lotosových nohou,“ řekl Prahlád. Prahlád byl nebojácný. A ukázal to. Ukázal svou nebojácnost. Protože byl vždy, vždy a vždy pohroužený. A jak se člověk pohrouží? Inu, sa vai manah krisna padaravindaya, tím že umístíme mysl k lotosovým nohám Krišny. Člověk jí musí vzít a skutečně vědomě ji tam umístit. Mé dramatické gesto znamená vědomé úsilí. Vědomým úsilím to můžeme udělat. Ale to je také těžké, vědomé úsilí. Protože mandah sumanda-matayo manda-bhagyah hi upadrutah, jsme líní. Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 38,2MB)
Žádné komentáře:
Okomentovat