Pevná důvěra v duchovního mistra

Přednáška Jeho Svátosti Kadamba Kanana Mahárádže, 21. března 2010, Durban, Jižní Afrika

Někdo se mne na internetu zeptal na otázku, která zněla: "Není pravdou, že Bhagavad-gítu vyslovil ve skutečnosti Sandžaja, a že on byl vlastně tím, kdo celou tu věc viděl? On byl z dálky svědkem celého rozhovoru mezi Krišnou a Ardžunou. Jak tedy můžeme říci, že jde o slova Krišny a Ardžuny? Nejsou to zkrátka slova Sandžaji?" Dobrá otázka, řekl jsem si; inteligentní člověk. Něco jako zloděj vědy - není to praktikující oddaný, ale někdo, kdo pěkně přemýšlí. V Bhagavad-gítě je na tuto otázku i odpověď.
Čteme tedy z Bhagavad-gíty takové, jaká je, kapitola 18 nazvaná "Dokonalost odříkání", text 75:

vyasa-prasadac chrutavan
etad guhyam aham param
yogam yogesvarat krsnat
saksat kathayatah svayam

(BG 18.75)
Překlad: Díky milosti Vjásy jsem slyšel tuto nanejvýš důvěrnou rozmluvu přímo od Pána veškeré mystiky, Krišny, který osobně hovoří k Ardžunovi.




(význam)

(modlitby vzývající přízeň)

Věrné následování duchovního mistra

Je zajímavé, jakým způsobem se stal Sandžaja zplnomocněným, jak říká ... jak se modlí ke Krišnovi jakožto Jogešvarovi, Pánu mystiky, protože to, co se dělo, bylo mystické - bylo to mimo rámec jakýchkoli obvyklých hranic. On přímo slyšel, o čem Krišna s Ardžunou mluvili, ačkoli byl od nich velmi daleko, a byl schopen informovat Dhritaráštru o tom, co se děje na bitevním poli. Vyasa-prasadac chrutavan, bylo to díky milosti Vjásy, protože ho Sandžaja potěšil. Zcela odevzdal svému duchovnímu mistrovi svůj život, a takto se stal neobyčejně mocným.

Je zde mnoho dalších příkladů těch, kdo díky věrnému následování svého duchovního mistra byli schopni - ačkoli nebyli vzdělaní - promlouvat velmi dokonale o poznání védských posvátných písem a vysvětlovat velmi zkušeně závěry Véd. Šríla Gaurakišora Dás Babádží, který neuměl číst a psát, je jedním takovým příkladem. A přece, třebaže nedovedl důkladně studovat písma, verše z nich četli jiní a on vysvětloval jejich význam. A plně chápal jejich hloubku, díky tomu, že byl věrným služebníkem svého duchovního mistra.

Přijetí útočiště u pokynů

Ale i když člověk může být velmi učený, může být velmi vzdělaný ve filozofii, může ji umět vysvětlovat jako velký expert, ale uvnitř svého srdce není klidný, není vyrovnaný. Balavan indriya-gramo vidvamsam api karsati, smysly jsou tak silné, že dokonce i ten, kdo je učený, je slabý, a také velice zápasí. Proto jedině, když člověk přijímá útočiště u pokynů duchovního mistra, budou tyto pokyny vzkvétat v srdci, a potom je člověk skutečně ochráněn, pak toto poznání začíná nést plody. Tak, jak je řečeno:

raja-vidya raja-guhyam
pavitram idam uttamam
pratyaksavagamam dharmyam
su-sukham kartum avyayam

(Bg. 9.2)

V deváté kapitole je uvedeno, že toto transcendentální poznání musí být vstřebáno skrze realizaci. Musí být zrealizované, musí být uvedeno do praxe. Přichází to s následováním, pak člověk může toto poznání skutečně prožívat ve vlastním životě. To je vědomí Krišny. Takže musíme nějakým způsobem nejen následovat pokyny duchovního mistra, ale je také nezbytné u něj vyhledat útočiště a usilovat o jeho vedení. Nemůžeme jen čekat, že nám to vždy bude jen předáno. Když máme pochybnosti, musíme se hned my sami na duchovního učitele obrátit a požádat jej o vedení. Právě tak, jak to svým příkladem ukazuje Sám Šrí Čaitanja. Je popsáno, že Šrí Čaitanja Maháprabhu zpíval svaté jméno a jednoho dne přišel za Svým duchovním mistrem a řekl: "Co jsi mi to dal za mantru? Toto zpívání ze mě dělá šílence!" Duchovní mistr začal velkou radostí skákat do vzduchu a řekl: "Úžasné! Úžasné! Úžasné! Máš velké štěstí! Máš velké štěstí! Tohle je velmi vzácné, velmi vzácné. Účelem tohoto zpívání ve skutečnosti je, aby z tebe udělalo šílence." Pointa příběhu spočívá v tom, že Šrí Čaitanja Maháprabhu přijal jakožto žák útočiště u duchovního mistra a požádal jej o vedení. Nečekal, až vedení přijde samo, ale požádal o něj.

V zájmu vyvážení této části prezentace je nutno uvést, že také není možné se jen neustále ptát na každý krok na cestě. To by byla medvědí služba duchovnímu mistrovi. My již tak nějak žijeme v informačním věku a někdy to vypadá, že k jednomu nezodpovězenému e-mailu tam je ještě další a zrovna dorazil třetí! Hromadí se, a všechny jsou nezodpovězené! Co dělat... mezitím přijde sms nebo Skype, a když se duchovní mistr odváží zkusit Facebook, čekají tam na něj také! Na Facebook jsem zatím nevkročil [již ano - pozn. překl. :)], protože dobře vím, co tam na mě čeká! (smích)

V Brihad Bhagavatámritě vidíme, jak Gopa-kumára přijímá vedení od svého duchovního mistra. A je to velmi zajímavé, neboť Gopa-kumára se svým duchovním mistrem nepřetržitě nekomunikuje, není s ním v pravidelném e-mailovém kontaktu, ani není nijak telepaticky či jakkoli jinak svým duchovním mistrem nepřetržitě řízen. Ne, dochází jen ke sporadickým setkáním tu a tam, vždy za nějakou dobu. A duchovní mistr mu obvykle dává takové jakési polovičaté pokyny, a dokonce i velmi detailní a komplikované poloviční instrukce, a Gopa-kumára se je snaží rozluštit, a když už je duchovní mistr pryč, tak si říká: "Co tohle znamená?" Každopádně tedy ale má nějakou představu a snaží se více či méně uvést do praxe, cokoli mu duchovní mistr řekl, tak dobře, jako tomu porozuměl. A většinou to pochopí trošku špatně - dobrá, tohle je možná příliš silné tvrzení - ale přinejmenším někdy. A když tak či onak následuje tímto způsobem, dochází k tomu, že díky upřímnému následování se mu vnitřně začnou manifestovat výsledky. Ačkoli plně neporozuměl pokynům, tak díky jeho odevzdanosti těmto pokynům mu potom vnitřně nějakým způsobem začne být jasnější, co má dělat.

Krišna je přítomen ve vztahu gurua a žáka

Je zajímavé, jak je to v Brihad Bhagavatámritě popsáno a že to skutečně není jen nějaký intelektuální proces, který by byl pouze o něčem jako: "Fajn, porozuměl jsem těm pokynům zcela správně? A ujasněme si ještě trochu více, jak jsou přesně myšleny a jestli jsem je dobře pochopil ze všech pohledů a perspektiv a správně a plně je zanalyzoval, a potom je mohu začít následovat, a pak se může dostavit výsledek." Ne, takhle to je v hmotném světě. Pokud doktor není opatrný při vhodném a přesném podávání léku, může způsobit závažnou škodu. Takhle to je - medicína musí být správná, přesně správná. Ale vidíme, že v duchovních vztazích jsou věci jinak, protože tam je aktivním činitelem Krišna. Krišna je tam vždy! Krišna vstupuje do vztahu mezi duchovním mistrem a jeho žákem.

Je také řečeno:

tesam evanukampartham
aham ajnana-jam tamah
nasayamy atma-bhava-stho
jnana-dipena bhasvata

(BG 10.11)
V Bhagavad-gítě jedna z čatur šlok popisuje jnana-dipena bhasvata, jak Krišna vyjevuje transcendentální poznání zevnitř. A Prabhupáda to ve významu tohoto verše vysvětluje ještě trochu více, a říká, že jestliže žák obdrží všechny od Boha pocházející pokyny od svého duchovního mistra, a přesto těchto pokynů z toho či onoho důvodu nevyužívá, pak Kršna zevnitř - nebo i zvnějšku, či kombinací obou dvou možností - nějakým způsobem věci uspořádá tak, aby žák dospěl k pochopení. V případě, že je to zvenku, pak může náhle přijít nějaká menší kalamita, která nám vše přinese do naší perspektivy. Takže to nemusí být jen zevnitř. Jde ale o to, že Krišna vytvoří takovou situaci.

Proto je řečeno, že skrze Krišnu člověk získává gurua a skrze gurua získává Krišnu, a tyto dva procesy jsou důvěrně propojeny. A Krišna se manifestuje v rámci vztahu s duchovním mistrem. Proto by člověk nikdy neměl tento vztah považovat za nahodilý; měli bychom chápat, že vše, co se v něm děje, je pro náš věčný prospěch. Nějak takto...

Odevzdat se - doživotní úkol

A člověk se musí přizpůsobit vůli duchovního mistra - dokonce i té nevyřčené. Toto je velmi obtížné; vím o tom vše, protože jsem konec konců také žákem a jsem rovněž rebel! Jsem svou přirozeností velmi vzpurný, dokonce jsem se narodil v buřičské zemi, která je známá jako země rebelů. Je to velmi malá země; jak může být tak malá země nezávislá? To je záhada! Jediný důvod je, že je to země plná rebelů! Je tím známá a já jsem vzdorovitý i na poměry té země. Jsem rozhodně rebel mezi rebely... není to tak snadné přizpůsobit se vůli duchovního mistra, protože on je jinou osobou, než jsme my. Má jinou povahu, někdy dělá věci jiným způsobem a může být velmi těžké se tomu přizpůsobit. Místo aby se člověk spoléhal na svou vlastní inteligenci, své vlastní řešení, své vlastní plány, svůj vlastní styl práce, má se přizpůsobit. Někdo řekne: "Ne, takhle to nedělej..." (Dramaticky) Není to snadné, není to snadné, není to vůbec snadné... Ale přesto se o to nějakým způsobem snažíme.

Proces našeho odevzdání tedy není něco jako: (dramaticky) "A pak jsem se odevzdal, a začaly na mě z nebe pršet květiny, a potom to bylo tak nádherné, tak blažené, od toho dne se v mém životě všechno změnilo! Byl jsem tak šťasten! Být každým okamžikem v transcendentální péči mého duchovního mistra..." Ono je to občas obtížné, někdy je duchovní mistr náročný. Třeba jako když jste zrovna hluboce pohrouženi v oddaném obětování usmívající se obrázkové inkarnaci Šrí Gurua, a v tu chvíli přijde do vašeho oddaného obětování ten skutečný (smích), a požádá vás o něco praktického, co je velice těžké, skutečně těžké udělat! (Dramaticky) "Co je potřeba? Zrovna jsem dělal tak pěkné obětování!" Duchovní život je tedy rostoucí proces a odevzdání sebe sama je doživotní úkol. A během tohoto doživotního úkolu si uvědomujeme, že máme nedostatky. Někteří s tímto procesem ani nezačnou, (dramaticky): "Ach, je to tak těžké!"

Ale my musíme, skutečně musíme vyhledat duchovního mistra a opravdu musíme přijmout útočiště. Není to, že: "No, já nevím..." Co to znamená, že nevíš? Jak můžeš nevědět, jestliže se chceš dostat pryč z hmotného světa? "Jó, já nevím, koho si vybrat..." Dobrá, tak na tom začni pracovat, protože život je tak krátký a odevzdat se trvá tak dlouho. Je to hodně práce, je to tak těžké, protože my jsme skutečně hodně vzpurní. I ti, kdo jsou navenek velmi odevzdaní (spojené dlaně), ale vnitřně si zkrátka udělají, co chtějí. A tak či onak jsme velmi kreativní, umíme si najít spoustu cest, jak si udělat, co chceme - víte, co mám na mysli... pokyn říká: nejdi doleva ani doprava, nejdi dozadu, nejdi dopředu... v pořádku, ale co kdybych vyskočil, a prostě ten plot přeskočil! Je tu tedy vždycky nějaká kreativní cesta, jak instrukci obejít, nebo ji splnit takovým způsobem, abychom si i tak udělali to, co chceme, protože tak či onak chceme udělat přesně to, co chceme my. A nezáleží na tom, jak daleko jste došli, že si nanášíte tilak, že nosíte korálky na krku, že jste zrovna slíbili dodržování 4 regulativních principů, šestnáct kol, poslušnost duchovnímu mistrovi a vyhýbání se deseti přestupkům a všechno ostatní - přesto si najdeme únikové skulinky!
Tohle je záležitost mysli, o tom celá mysl je - hledat únikové škvíry, hledat způsoby, jak se tomu vyhnout! "Já ho teď nechci obtěžovat. Ne, on toho má teď tolik na starosti, raději mu dopřeji trochu klidu. Je to nakonec také lidská bytost..." Ne, není - pro tebe ne! On je lidská bytost, ale ne pro žáka, pro něj vůbec není lidská bytost - ne. Pro žáka je duchovní mistr saksad-dharitvena samasta-sastraih, pro žáka je stejně dobrý, jako Bůh! Nemůžete tedy zkrátka říct, že je také lidská bytost, ačkoli on sám může někdy říct: "Nechte mne na pokoji, já jsem taky lidská bytost!" Někdy je toho příliš; příliš květin, příliš klanících se lidí, příliš uctívání - člověk je zbožňován! Jaké si myslíte, že to je být Božstvem? Je to náročné! Když se s vámi jedná jako s Božstvem, je to opravdu náročné. (Dramaticky) "Stůj tady, seď takhle..." Není to snadné. Někdy říkám, že nechci květiny, nechci je, ne! Ne, žádné květiny, prosím! "Proč ne?" Jen proto, že všechny ty květiny - to není vždycky pohodlné.

Duchovní mistr ví všechno

Duchovní učitel tedy může zdánlivě projevovat lidské vlastnosti; může dělat chyby. Tato záležitost ohledně chyb byla diskutována se Šrílou Prabhupádou. Byl dotázán: "Šrílo Prabhupádo, vypadá to, že duchovní mistr někdy dělá chyby. Ale jak je to možné, když je dokonalý?" Prabhupáda řekl: "Duchovní mistr nedělá chyby."
"Ale někdy to vypadá, že dělá."
"On nedělá chyby."
"Ne, ale někdy to vypadá, že si třeba splete jednu osobu s jinou."
"Tohle, tohle je hmotné, to je hmotné. A ani toto není chyba, je to Krišnův aranžmán! Ale v duchovním smyslu chyby nedělá. Vždy dává dokonalou odpověď, zná odpověď na všechny otázky."
S tím souvisí příklad novináře, který řekl Šrílovi Prabhupádovi: "Slyšel jsem, že duchovní mistr zná odpověď na všechny otázky..."
Prabhupáda řekl: "Ano."
"Tak kolik oken má potom Empire State Building?" zeptal se novinář. A Prabhupáda řekl: "Kolik kapek vody má fata morgána?" Dokonalá odpověď! Dokonalá odpověď na nedokonalou otázku. Člověk se nad takovou odpovědí může zamyslet a hned pochopit správnou odpověď. Prabhupáda sice neřekl sedm tisíc tři sta padesát devět a půl - včetně spodní základny okna. Ale dal lepší odpověď, která směřuje ke Krišnovi!

Jsem tvůj

Musíme tedy přijmout útočiště u našeho duchovního mistra. To je důležité. Musíme přijímat útočiště znovu a znovu, jinak nemáme žádnou sílu, nemáme sílu. Bez přijetí útočiště nebudeme schopni v duchovním životě uspět, budeme zápasit. Nebudeme schopni dodržovat své sliby, ani nebudeme schopni se k těm slibům zavázat, pokud nepřijmeme útočiště. Takhle to je, tohle je rozhodující, tohle je to ostří nože. Jediná cesta, která funguje, je, když chceme být na ostří nože. Jinak nás vědomí Krišny nemůže přivést příliš daleko, a potom se staneme jakýmsi společenským klubem (dramaticky), "A je neděle, zase je tak pěkné být tady! A minulý týden jsme měli tak pěknou oslavu narozenin a hádejte co... dnes bude zase, ano! Tento týden byly troje narozeniny, a proto jsme tak šťastní - ať už se znovu nenarodíš!" OK a můžete si dát dort a také ho sníst, ale "ať už se znovu nenarodíš" je hezké zpívat, jenže jak to udělat? Nikdy se už znovu nenarodit není tak snadné. Na poslední překážce se nám zvrtne noha, a než se nadějete, je tu nové zrození! Hmmm...

Nikdy se již znovu nenarodit znamená víc, než jen sníst dort! Je to otázka přijetí závazku, že budeme stateční, velmi stateční a přijdeme za někým a řekneme: "Jsem tvůj!" Tohle udělat je pro nás strašidelná představa. Nahání nám hrůzu stát se něčím majetkem - musím udělat úplně cokoli ten člověk řekne! Taková je povaha vztahu mezi guruem a žákem.

Nuže, tohle je velké téma... A já tu mám teď mít něco jako zdravotní volno, ale už jsem se začínal tak nudit! Nic není nudnější, než být pacientem! A poslouchat na 100% doktora je velmi těžké - jedna věc je odevzdat se duchovnímu mistrovi a druhá věc je odevzdat se doktorovi! Ale musíme být v tomto ohledu také trochu rozumní, takže to nechci přehánět. Vrátím se sem; jsem zde jen tento týden. Byl jsem tady pár dní, abych vyřešil nějaké zdravotní záležitosti, proto jste mě neviděli. Teď zmizím do Gautengu, ale příští týden se vrátím, doufejme v nejlepší kondici, a připravíme Ratha Yatru. Takže tu bude spousta příležitostí ponořit se hlouběji do těchto témat. A dneska mi to nějak přišlo do cesty. Nějak na mě tohle téma dneska padlo a pak jsem poslouchal přednášku, která byla celá o guru ništha, a díky tomu se to nějak stalo mým tématem dne, a proto jsem vám ho připomenul.

Tajemství tohoto hnutí

Investujme tedy tak či onak do svého vztahu s naším duchovním mistrem, protože to je tajemstvím našeho hnutí. Dokonce v rámci celé Gaudíja vaišnava sampradáji vyniká ISKCON v jedné věci - a tou je guru ništha, velké přesvědčení. A tím, kdo vyniká pro svou guru ništha, je Šríla Prabhupáda. Toto je velmi důležité. Pokud studujeme historii Gaudíja Mathu Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, tak zjistíme, že v něm neměli každodenní guru púdžu; měli ji jednou za rok! Takhle to bylo! Ale Šríla Prabhupáda ji zavedl denně. Je to tedy v celém našem duchovním životě velice ústřední téma, velmi důležité, a ta opatření, která Šríla Prabhupáda udělal, jsou k rozvíjení vztahu gurua a žáka. Tohle je zajímavý námět pro meditaci.

Dovolte mi tedy, abych vám tohle dal jako něco... něco o čem můžete přemýšlet - jako takovou potravu pro mysl. Nechám na vás, abyste to posoudili, nějak si to doplnili. Každý ví, jak si stojí. Tohle nikdo neví tak dobře, jako my. Duchovní mistr naši pozici zná samozřejmě lépe než my sami. Ale my přesto víme, co můžeme udělat a v čem máme nedostatky. To je důležité. A jeden příběh na závěr. Satsvarúpa Mahárádž řekl Šrílovi Prabhupádovi: "Šrílo Prabhupádo, já jsem opravdu tak nekvalifikovaný, jsem jen... nejsem nic!" Prabhupáda řekl: "Ne, že bys byl nic. Něco jsi, ale nejsi to, co si myslíš, že jsi!" Takto nám duchovní mistr odhalí, kdo ve skutečnosti jsme. A tímto způsobem nám ukáže náš potenciál, který je zcela mimo to, co jsme si kdy mysleli, že bychom mohli udělat. Přiměje nás jednat mimo rámec čehokoli, co jsme si kdy dokázali představit, že v nás je. Tím je to nádherné. Ale člověk tomu musí skutečně dát vše. Neudělat z toho jen všední věc - přišpendlit si gurua na svůj sáček s růžencem. Ne, tohle jde opravdu mnohem dál, než odznaky na sáčku. Fajn, příště budeme pokračovat...

Děkuji vám mnohokrát. Je pěkné, že jste se sem všichni vrátili, i když jste již měli celý program. Připravme se... Ratha Yatra se blíží! Nebudu teď tedy odpovídat na otázky, protože musím skončit. Ale příští týden tu budu zpět.

Hare Krišna

Šríla Prabhupáda ki jay!


Původní text v angličtině
Přednáška ke stažení (angličtina, formát mp3, velikost 46,0 MB)