Dychtivost na Kumbha-mele

Jednou jsem šel se skupinkou dalších lidí z Vṛndāvanu do Haridváru. Jsou různá místa, kde se koná Kumbha-melā a Haridvár je jedním z nich. Jeli jsme autobusem celou noc. Ten autobus byl strašný, žádný de-luxe vůz, jen obyčejný. Měl rovná sedadla s kovovou tyčí před vámi a okna na boku, takže jsem si udělal velký ochranný turban pro případ, že bych usnul a narazil do nich. Ve tři hodiny ráno nás zastavila policie. Bouchali do autobusu bambusovými tyčemi, jako kdyby to byl buvol. Řekli nám, že autobus musí zaparkovat na tomhle poli. Na tom poli nebylo nic, ale oni řekli: „Musíte jít. Žádný autobus.“

Šli jsme tedy určitým směrem a stejně jako včera jsme po nějaké době zjistili, že byl špatný. (Včera jsem ušel jedenáct kilometrů, vy jste museli dát taky aspoň deset.) Otočili jsme se a opět šli. Nakonec jsme se někoho zeptali: „Kde je Haridvár?“

„Eh,“ řekl a ukázal opačným směrem.

Tak jsme se otočili a šli tam. Nakonec jsme po celé noci chůze dorazili do Haridváru. Byl tam obrovský dav. Ke Gaṅze jsme přišli okolo šesté hodiny ranní. Strčil jsem palec do vody. Vmžiku mi ztuhnul. Voda byla ledově studená. Takže jsem řekl: „No, možná počkám, až bude slunce silnější. Aspoň se to trochu zahřeje.“ Místním lidem to bylo jedno. Ó můj bože, oni prostě vlezli do vody! Já jsem si zařídil místo ve stanu, kde zůstanu, ale ostatní ne. Oni prostě jdou na paṇḍālový program, zůstanou na přednášku a kīrtan a potom si tam v tom paṇḍālu lehnou. Jen si představte, že byste si teď tady měli lehnout a to bude vaše místo pro dnešní noc. Jak byste se cítili? Někteří by nebyli šťastní, ale tamti lidé byli velice šťastní, protože měli tolik nadšení, takovou dychtivost. Byli na míle před námi. Uvědomil jsem si, že jsem cizinec. Neměl jsem tu touhu. A právě nedostatek touhy z nás dělá cizince (ve Vṛndāvanu - pozn. překl.).

Z knihy Under the Desire Trees

Vizionáři

Pánduovci nebyli obyčejní lidé hned dvěma způsoby; nebyli obyčejní ve smyslu, že byli oddaní od narození a také byli neobyčejní, jelikož se narodili v královské rodině. Nebylo to jen něco jako v moderních královských rodinách. Ale dokonce i v moderních královských rodinách je nějaká kultura, je tam tradice a určitý standard. Lidé rostou s určitým uvědoměním. "Měl bych se chovat vznešeně...urozenost mě zavazuje k vykonávání určitých věcí." V případě Pánduovců to bylo něco velmi hluboce zakořeněno v každé nitce jejich bytí, protože vyrostli v rafinované kultuře, která byla zcela příznivá. Víme, v jakém světě jsme vyrostli my, ve světě, který má spoustu pokroucneých hodnot - svedená zmatená civilizace.

Takže teď pro nás znamená obrátit se ke Krišnovi úplný obrat v životě, naprostou revoluci.
Ale pro Pánduovce to bylo jako vrchol celé jejich kultury a jejich životního stylu. Bylo to jen trochu rozvinutí toho, kde už byli. Byli vycvičeni žít život dharmy, život založený na písmech. Byli vytrénováni ochraňovat náboženské zásady a vládnout. Měli velice široký rozhled, protože nebyli jen obyčejní lidé, kteří mají na mysli jen své vlastní zájmy. Mysleli na blaho celé společnosti. Byli proto lidmi s velmi širokou vizí - můžeme říci, že byli vizionáři. Jejich vize nebyla založena na spekulaci, ale byla pevně zakořeněna v transcendentálním poznání aplikovaném s inteligencí.




(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde. 

Proměnit vrány v labutě

Stejně jako Šríla Prabhupáda v tomto verši komentuje:

pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma

V každé vesnici se bude zpívat a poslouchat Mé jméno. Bude recitováno. Prabhupáda řekl, "Takže to znamená, že budou všude oddaní." Jinými slovy svaté jméno najde oddané a oddaní automaticky začnou vykonávat oddanou službu. Dokud se jich nedotkne tato transcendentální milost, jsou jako suc"Ano, konečně jsem naživu. Celou dobu jsem jen putoval světem jako cizinec a nenacházel své kořeny. Ale teď najednou - mám to!" Přijde rozpoznání. Oddaný to okamžitě pozná.
há tráva. Ano, je to jako okamžité rozpoznání. Lidé si začnou uvědomovat,
Samozřejmě že v konečném smyslu jsou všechny živé bytosti oddaní. V konečném smyslu není nikdo démon. A samozřejmě toto hnutí je založeno na tom principu, který zmínil Prabhupáda, "Proměňujeme vrány v labutě." Je tomu tak proto, že mnoho z nás vyrostlo jako malí démoni, kteří žili s démonskými rodinami a jedli démonské věci, démonsky přemýšleli, dívali se na démonské věci a tak dál. Ale když do našich životů vstoupilo svaté jméno, nastala proměna!

(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Božská požehnání

Německý spisovatel Goethe, který je takový ekvivalent Shakespeara, přišel se zajímavým bodem.
Řekl, že dítě je realista, jelikož dítě se snaží pochopit, co jsou jablka a co jsou hrušky; dítě se snaží pochopit rozdíly. Snaží se pochopit, co je realita.
Mladý člověk je idealista - sní o tom, co ze svého života udělá.
Řekl, že ve středním věku se z člověka stává tak trochu cynik, "Ale jo, jo, jo. Viděl jsem to. Tyhle sny... Já vím moc dobře, co se stane."
Goethe poté říká, že ve stáří se z člověka stává mystik. Je tomu tak proto, že když jste staří, vidíte, že dokonce i lidé, kteří měli všechny předpoklady, všechny, které by logicky měly vyústit v úspěch, tak úspěch nemají. Zatímco lidé, kteří neměli vůbec žádné předpoklady k tomu, aby uspěli, ti se úspěšnými stali. Tehdy se stanete mystikem a uvědomíte si, že v celém uspořádání je božská ruka a pokud nemáte božská požehnání, žádný plán nemůže uspět. Není to možné - nic nebude bez těchto božských požehnání fungovat. 


(Kadamba Kánana Svámí, 30.dubna 2019, Rádhadéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 9.15.31)


 Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Vše se v dobré obrátí

Zažíváme, jak vše v tomto světě prochází šesti proměnami. Vše vzniká, roste, vzkvétá, vytváří vedlejší produkty, poté chřadne a nakonec přestává existovat. Taková je dynamika tohoto světa. Ukazuje nám, že cokoli máme, není naše. Cokoli, co máme,  je ve skutečnosti dárek, který na chvíli dostaneme a potom si ho Krišna vezme zpátky. Někdy postupně během času a jindy velmi rychle. Najednou je nám všechno odebráno.


Ale ten, kdo za tím vším vidí Krišnu, může vidět, že v konečném smyslu musí být vše dobré, protože Krišna je benevolentní. Krišna je suhrdam sarva bhutanam (Bhagavad-gita 5.29); je dobrodincem všech živých bytostí. Proto když máme toto pevné přesvědčení, že je Krišna naším dobrodincem, začneme vidět, že vše, co se nám děje, je dobré, dokonce i když to tak vždy nemusí být vidět. Potom víme, že to bude dobré v dlouhodobém časovém horizontu; něco, co nemůžeme vidět teď, ale později se to v dobré obrátí.



Můžeme to vidět, když procházíme těžkostmi, bolestí a problémy v hmotném světě. Donutí nás to více na Krišnovi záviset, odevzdat se Mu a povede nás to k hlubšímu hledání příčin a významu života. A takto můžeme vidět, že chvíle velkých těžkostí v našem životě se později stanou zdrojem naší síly. Začneme vidět, že ty těžkosti nás vlastně posílily a byla to celou dobu Krišnova laskavost.


(Kadamba Kánana Svámí, 24.únor 2019, New York, USA, Bhagavad-gíta 7.7)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde

Krišna je všude

Můžeme vidět, jak je vše spojeno s Krišnou. Vidíme, že Krišna je semenem celé existence. Můžeme vidět, že Krišna je přítomný všude. Stejně jako v Bhagavad-gítě Krišna samotný říká - raso aham apsu kaunteya; jsem chutí vody. Prabhasmi sasi suryayo; jsem světlem slunce a měsíce. Pranavah sarva-vedesu; jsem slabikou om ve védských mantrách. Sabdah khe paurusam nrsu; jsem zvukem v éteru a schopností v člověku (Bhagavad-gita 7.8).

Krišna je tedy přítomný všude, je všude. Není to tak, že bychom se uměle snažili být si vědomi Krišny, zatímco jsme zaměstnaní celou touto hmotnou energí a každý den děláme tolik věcí a pak tak či onak svou mysl upřeli na podobu Nejvyššího Pána; a uvědomovali si, jak je to těžké, protože jsme zaneprázdněni od pondělí do pátku a potom přijde víkend a máme v hlavě tolik věcí a pak si pomyslíme, "Jak mohu myslet na Krišnu, když se kolem mě děje tolik jiných věcí?" Ale potom musíme vědět, jak je vše kolem nás spojeno s Krišnou, všechno. Vše je jednoduše Krišnovou energií a Krišna je původem všeho. Proto sutre mana-gana iva (Bhagavad-gita 7.7); za vším je On a On je nití, která vše spojuje.

(Kadamba Kánana Svámí, 24.února 2019, New York, USA, Bhagavad-gita 7.7)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Chuť lásky

Poté co přijal sannjás se Pán Čaitanja díky triku Pána Nitjánandy setkal se všemi oddanými z Bengálska, včetně matky Sačí. Pán Čaitanja měl transcendentální náladu. Řekl, "Co jsem to udělal? Byl jsem šílený. Tak či onak jsem přijal sannjás v záchvatu šílenství. Jak bych semmohl vzdát své matky? Ale teď už je příliš pozdě - už je to učiněno!"
Když to matka Sačí slyšela, řekla, "Prosím o to, abych směla tento týden vařit a abych byla jediným kuchařem." Každý chtěl vařit, ale přání matky Sačí bylo vyslyšeno, a když vařila, bylo to něco neuvěřitelného. Pokaždé, když vařila, bylo to speciální, ale tentokrát věděla, že vaří pro Nimáje naposledy. Proto vařila s takovou láskou a oddaností a do všeho, co vařila, to vložila, a potom to nabídla. Když oddaní dostali toto maháprasádam, bylo to výjimečné!
Můžete koupit nějaké jídlo v supermarketu, přečíst složení a říct, "No, je to vegetariánské... Šrí Višnu, Šrí Višnu, Šrí Višnu... a teď máme prasádam." Ano, je to prasádam, ale také existuje prasádam, kdy oddaný s velkou láskou a odevzdáním vynaložil veliké úsilí, aby udělal něco výjimečného, že to můžete cítit v každém soustu! To vychutnávali oddaní a dokonce matka Sačí.
Toto hnutí je vytvořeno z odevzdání a je to odevzdání, které dělá věci výjimečnými. A je to odevzdání, které je tím prostředkem, kterým kážeme. Pokud si myslíme, že kázání znamená naučit se umění hypnózy, pak děláme velikou chybu. Oddaní si ostatní kupují svým příkladným odevzdáním.  


(Kadamba Kánana Svámí, 31.prosince 2018, Simhačalam, Německo, Šrímad Bhágavatam 3.25.21)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.