Je zde naděje!

Áčárjové byli tolik pohrouženi do zpívání, že nechtěli nic jiného. Když Gaura Kišór dás Babádží zpíval a dostal hlad, jednoduše snědl ze země nějakou hlínu. Měl hlad, ale nechtěl být vyrušován tím, že by se někam šel najíst, protože chtěl pokračovat ve zpívání. Jak to můžeme pochopit, jak můžeme pochopit takovou vysokou chuť ke zpívání? 

Ve Šrí Čaitanja čaritě od Murári Gupty je řečeno, že, "Gopináth Áčárja přijal cestu naslouchání Šrí Náma japy. Poté zcela omámený Krišna prémou Gopínáth znovu a znovu vykřikoval Jeho jména. Tak vytvořil vlnu písně, tance a hudby, na které tančil jako oceán zaplavující své břehy." Tak tomu se říká zpívat japu, že? Vytváříte vlnu písně, tance a hudby při zpívání japy? To je jiná úroveň! Tady můžeme vidět, že existují úrovně japy, které si ani nedovedeme představit, ale áčárjové o nich píší. A my o nich pak čteme a  teď si je představujeme. Tímto způsobem získáváme trochu náhled toho, co by mohlo přijít v budoucnosti.

Možná ještě nezpíváme s čistou láskou, ale je zde nějaká naděje. Skrze duchovního učitele se nejdříve osvobodíme od našeho současného hmotného podmínění. A potom rozvineme naši věčnou a extatickou duchovní povahu. Pojďme se tedy podívat, jaký pokrok v tomto hnutí děláme - bude to den za dnem více a více extatické!

 (Kadamba Kánana Svámí, 5.května 2019, Melbourne, Austrálie, Bhakti Vrikša rozprava)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.