Oáza smyslového požitku

Rád bych uvedl malou analogii skupiny lidí, kteří žili v oáze uprostřed pouště. Jednoho dne se tam objevil cizinec. Přinesl velice exotické ovoce, velmi pěkné a chutné, něco co v poušti nikdy neochutnali, něco výjimečného. Na každého to tedy udělalo dojem, protože život v poušti je omezen na datle, sušené ovoce a trochu velbloudího mléka. Co jiného v poušti jedí? Možná nějaký dušený kaktus! Ale za nějakou dobu vám ta nabídka přijde dost omezená. Tento cizinec říkal, že tyto plody ve skutečnosti pocházejí z úžasné země, kde je vše zelené. Většina lidí řekla, "Ale no tak, on se jen snaží být zajímavý, jen to našel v jiné oáze. Takové věci neexistují." Jiní říkali, "Takové místo musí existovat!" Měli nějakou víru a silou víry se rozhodli, že jsou připraveni s tím cizincem putovat pouští, aby našli tuto úžasnou zem.

Tato oáza v naší analogii je oázou smyslového požitku. Jelikož získali vyšší chuť, získali nějakou víru a byli připraveni opustit oázu smyslového požitku. Ale jakmile přišli do pouště, museli čelit planoucímu ohni chtíče na svých hlavách, nyní bez úkrytu. Zatímco v oáze byl nějaký úkryt před chtíčem v podobě smyslového požitku. Toto je velmi obtížná fáze a někteří lidé to nezvládli, někteří se vrátili, zatímco někteří odešli do pouště. Několik jich vydrželo ,a  ti, kteřá vydželi, nakonec došli do nové oázy, oázy kvality dobra. V oáze smyslového požitku si člověk užívá hmotného života. V oáze dobra si člověk užívá duchovního života. Ale ten sklon k užívání, k sebestřednosti, je stále přítomen. Proto oáza dobra není dost dobrá. Člověk musí jít ještě dál. Co je skutečně tím průlomem, to je když člověk žije životem oběti - když odejde z oázy dobra a dobrovolně jde zpět do pouště pro dobro ostatních. 

Zde může člověk překonat toto ātmendriya - tuto sebestřednost, kdy se snaží potěšit své vlastní smysly. V oáze nekontrolovaného smyslového požitku vládnou smysly - smysly a mysl. V oáze dobra jsou smysly ovládány usmerňujícími zásadami, ale stále tlačí velice silně. Je to proto stále boj. Jak jsem říkal, obzvláště v tomto věku je to sankirtana yajna - společné sdílení transcendentálního opěvování Krišny a Jeho Svatého Jména - které může učinit ten rozdíl. Zde se můžeme skutečně povznést. Je řečeno, že balavān indriya-grāmo vidvāṁsam api karṣati (Šrímad Bhágavatam 9.19.17) - smysly jsou tak silné, že dokonce i ten, kdo má poznání, zápasí, dokonce i ten, kdo zná, má stále problémy, protože poznání je příznak kvality dobra - poznání nestačí. Nemůžeme si být vědomi Krišny pouze na základě vyššího poznání. Pak je člověk slabý a bude mít sklon poklesnout. Pouze tehdy, když získáváme chuť v oddané službě, nastane ten průlom! 

(Kadamba Kánana Svámí, 24.listopadu 2021, Goloka Dhama, Německo, Šrímad Bhágavatam 6.2.40)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.