neděle 4. prosince 2011

Jiný druh utrpení



Ačkoli jsme si v hmotném světě přáli štěstí, nějakým způsobem činnosti, které jsme vykonávali, nebyly skutečně úspěšné. Někdy to na chvíli vypadalo úspěšně, ale pak to nefungovalo. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur zdůrazňuje: Člověk je v hmotném životě bezradný. Bezradný znamená poražený...jsme poraženi. Bhágavatam říká: parābhavas tāvad abodha-jāto yāvan na jijñāsata ātma-tattvam (ŠB 5.5.5). Když člověk svůj život nezasvěcuje absolutní pravdě (nejen že se nedotazuje na absolutní pravdu, ale také podle absolutní pravdy nežije), více a více se zaplétá v síti dalších a dalších komplikací, které jsou nekonečné. A tyto komplikace v konečném důsledku vedou k neštěstí. Někdy nemusí být neštěstí akutní. Ne akutní v tom smyslu, že by bylo hodně přítomno utrpení. Obzvláště v západním světě, kde žijeme, kde je tolik pohodlí. Někdy lidé říkají: „Ale já jsem nikdy skutečně nepocítil moc utrpení. Můj život je docela příjemný.“ Ano, může to tak být, ale existuje další druh utrpení...utrpení toho, že nejsme naplněni. Možná když si v našem západním světě pohodlně žijeme a po mnoha letech míru ve společnosti, tolika letech, kdy si ekonomicky vedeme dobře...všichni jsme žili ve velkém přepychu v západním světě. Ale zažili jsme pouze prázdnotu všeho toho přepychového životního stylu. Prázdnotu – chybělo v tom štěstí. Proto je fakt, že bez vědomí Krišny člověk šťastný být nemůže!   
(Kadamba Kánana Svámi, Rádhadéš 2011, zasvěcení)

Žádné komentáře:

Okomentovat