neděle 3. dubna 2011

Utrpení jako medicína

Když mluvíme o smrti, tak ani s tím si oddaný nedělá starosti, protože oddaný ví, že je věčný. Ano, ale co bolest? To je realita a komu se to líbí? Ale oddaný se nebojí ani té bolesti, která přichází se smrtí, protože ví, že Krišna je tu také. Krišna mě ochrání, Krišna mě tím protáhne, Krišna mě zachrání, Krišna mi dá sílu, abych si s tím vším poradil. Tohle je transcendentální vědomí. Věříme v Krišnu. Jakékoli pošle utrpení, to budu muset spolknout jako svou medicínu.
Krišna ví, jakou medicínu si zasloužím. On mě zná lépe, než se znám já sám. On ví, co potřebuji, abych se vzdal svých hříšných sklonů. Protože kořen hříchu je tak hluboko v mém srdci, že vyrůstá znova a znova. Ty nejhříšnější myšlenky a možná také činnosti. Přicházejí znova a znova. Krišna ví, co potřebuji. Takto oddaný ví, Krišna mě ochrání. On mě nepožene za hranice mých možností. Taková je Krišnova ochrana. Může nás dotáhnout až k těm mezím, ale ne za ně. Tímhle způsobem je oddaný schopen tolerovat dokonce i utrpení, jako milost. Ne, že bychom takovou milost vyhledávali, ale když to přijde, pak to musíme přijmout. I když je někdo osvobozený, tak přijímá tělo, jako výsledek své minulé karmy. S takovým transcendentálním vědomím... si poradíme i s černými políčky na šachovnici a vzpomínáme, že na té šachovnici jsou i bílá políčka.. Tam se také dostáváme na bílá políčka. A tak cokoli přijde, použijme to pěkně.

(28.6.2009 Tábor Protivanov - závěrečná lekce ŠB 5.1.6.)

Žádné komentáře:

Okomentovat