úterý 13. července 2010

Očišťování se pro Krišnu

Snažíme se dostat na úroveň, kdy budeme zpívat svaté jméno čistě, což je pro nás postupný proces. Nemůžeme očekávat, že toho můžeme dosáhnout najednou. Ale musí tu být touha. A když je tu touha dojít k čistému zpívání, tak veškeré naše zpívání bude pro očišťování, pak se snažíme očistit se. To je správné smýšlení. Pokud nejsme čistí, tak přistoupit ke Krišnovi pro očištění není sobecká touha. Protože to znamená, že prosíme Krišnu „prosím učiň mě vhodným pro Tvou službu“.
Očištění znamená stát se služebníkem, očištění znamená vzdát se mentality poživatele. Takže očištění vskutku znamená oběť. Hledat očištění znamená hledat obětování, obětování naší touhy po osobním požitku. hrsikena hrsikesa-sevanam bhaktir ucyate. Že člověka už nezajímá jednat pro uspokojení vlastních smyslů, ale člověk raději jedná pro potěšení Krišnových smyslů. Samozřejmě, Šríla Prabhupáda vysvětluje, že když uspokojujeme smysly Krišny, tak my si budeme užívat nejvíc. Více než v jakýchkoli jiných životních podmínkách. Takže bychom měli být velice nadšení ohledně očišťování se. Je mnoho možností. Krišna je laskavý a nabízí nám různé příležitosti, abychom se očistili. A neměli bychom si takové příležitosti nechat ujít. Kdykoli je příležitost udělat nějakou službu, měli bychom toho využít. Kdykoli vidíme příležitost, neměli bychom váhat. To také vidíme v popisech Pánových zábav. Například v Čaitanja čaritámritě je Gundíča márdžana neboli čištění chrámu Gundíči. A je řečeno že v jednom bodě se všichni oddaní připravovali k umývání chrámu. Už dvakrát dokončili zametání chrámu a pak přišel čas k mytí chrámu a všichni pobíhali sem a tam od Indradjumna sarovaru, který je poblíž, s nádobami vody, a poté oddaní začali vylívat ty nádoby vody po celém chrámu. Ale jeden oddaný místo toho, aby vylíval vodu v chrámu, ji najednou nalil na lotosové nohy Šrí Čaitanjii Maháprabhua a tu vodu vypil! Ten oddaný měl nějaký zvláštní vhled, viděl příležitost k očištění a šel do toho. Samozřejmě Šrí Čaitanja Maháprabhu zavolal Svarúpu Damodaru Gósvámího a řekl mu „Jen se podívej, co udělal ten tvůj bengálský vaišnava!“ Svarúp Damodar reprezentoval bengálské vaišnav. Tak Svarúp Damodar popadl toho oddaného, pokáral ho, odvedl ho z chrámu, ale stejně (smích) byl docela v extázi. Někdo musí být odvážný, aby dostal milost. Člověk se nesmí bát, nesmí se vůbec bát předstoupit a říct si o milost, musí využít jakékoli příležitosti, která se namane. To je to rozpoložení. Takovou dychtivost po očištění, takovou dychtivost po službě bychom měli vyvinout, to je služebnický postoj. Tento služebnický postoj je klíčem, klíčem k duchovnímu pokroku a je to také klíč ve zpívání svatého jména. Pokud svaté jméno zpíváme v náladě služby, je to něco jiného než když zpíváme z nějakého jiného důvodu.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 38,2MB)

Žádné komentáře:

Okomentovat