Hmotná existence je popsána jako boj. Prakrity stháni karšati. Není možné, aby byl život bez boje. Každý musí v hmotném světě bojovat. Ale není tak jednoduché v boji s hmotnou energií zvítězit. Někdy se může zdát, že se nám to daří. Ale potom můžeme být časem stejně poraženi. Před mnoha lety jsem četl knihy Carlose Castanedy. Byl tam popis bojovníka, který nabýval víc a víc síly. A díky té své síle byl schopen vykonávat nadpřirozené skutky, což je podobné popisům jogích v Indii nebo na jiných místech Dálného Východu, kteří vykonávají nadpřirozené činy. Jak je popsáno v sanskritské literatuře - dosažení siddhi, mystických dokonalostí. 
Takoví jogí byli dokonce schopni přemoci vliv zákonů přírody. Ale stejně - jako se to stalo v knize Carlose Castanedy - v poslední knize čelil ten velký bojovník smrti. Byl to velký boj, a pak to nakonec prohrál. Tak jaký je smysl téhle knihy? Hoďte jí do koše! On to prohrál, jako všichni ostatní. Protože Á brahma bhuvanál lokáh punar ávartino ‘rdžuna mám upetya tu kaunteja punar džanma na vidjate. Na všech planetách ve vesmíru, na všech hvězdách na nebi kde může být nalezen život v tolika různých podobách a rysech, ve své nekonečné různorodosti, je jeden princip, který je společný všem těmto rysům života a to je smrt. Je to pomíjivé. Bhagavad-gíta proto poukazuje na to, že cokoli v tomto světě, nehledě na to, jak úspěšné to na začátku může být, na konci úspěšné není, protože to na konci přestane existovat! Je řečeno, že v tomto světě je šad vikára, šest proměn všech věcí. Vzniknou, rostou, vzkvétají, potom ještě na chvíli existují, vydají nějaké vedlejší produkty, začnou chřadnout a nakonec přestanou existovat. Ale duše nemá s žádnou z těchto proměn nic do činění. Duše se nemění. Když se změní tělo, když se změní mysl, když se změní nekonečné množství objektů v tomto světě, duše se nezmění. Mění se státy, archeologové nacházejí ve vrstvách prachu města, a když kopeme o další vrstvy hlouběji, odkryjeme kosti dinosaurů, a je tolik dalších objevů. Ale všechny tyhle věci jsou jednoduše pokryty prachem. Časem vrstvy a vrstvy prachu zahalí skutečnost dnešního dne. I my budeme jednoho dne pokryti prachem, alespoň naše těla. Taková je povaha hmotné energie. My si myslíme, že máme věci pod kontrolou, ale ve skutečnosti prakriteh krijamánáni gunaih karmáni sarvašah ahankára vimúdhátmá kartáham ity manjate. Ve skutečnosti jsou to kvality hmotné přírody, které jednají, a my jsme pouze ovládáni přírodou. Myslíme si, že děláme rozhodnutí, ale jaká rozhodnutí děláme? Děláme rozhodnutí, která jsou nám přikázána. Ale duše tím není ovlivněná. Duše je nějak v tomto světě, ale nemíchá se, skutečně se neslučuje s povahou tohoto světa, protože duše je jiné povahy. Aparejam itas tv anjám prakritim vidhi me parám džíva-bhútam mahá báho jajedam dhárjate džagat. Živá bytost není stejné povahy jako vesmírná energie. Bhúmir ápo ‘nalo vájuh kham mano buddhir eva ča ahankára itíjam me bhinná prakritir aštadhá. Je řečeno, že hmotná energie je složena z osmi oddělených energií. Osmi energií pocházejících od Kršny. Nadřazená těmto osmi energiím je apará šakti, což je energie jiné povahy. A tato energie není jako hmotná energie. Živá bytost je věčná. Ale když se věčná živá bytost dostane pod vliv hmotné energie, jajedam dhárjate džagat, tak se snaží tu materiální energii vykořisťovat, snaží se s tou materiální energií manipulovat pro svůj vlastní prospěch. A budete se snažit a produkovat tolik pěkných výtvorů...á - zlato! 
Tolik tvarů a podob zlata - zlaté hodinky, zlatá auta, goldfinger, tolik druhů podoby zlata. Tohle všechno je jajedam dhárjate džagat, zacházení s vesmírem. Takže takhle to chodí a pokračuje. Ale to není realita. Jelikož všechno zlato tohoto světa bude roztaveno a vytvarováno do různých podob a zdegraduje ego mužů a žen. Někdy bude to zlato předváděno v podobě náušnic, někdy bude v podobě zlatých zubů, někdy v podobě zlatých per a v tolika dalších podobách, a všechny tyto podoby časem podléhají změně a jsou od toho, aby lichotily egu mužů a žen. A my si takhle s hmotnou energií hrajeme, s různými objekty, protože střádáním tolika věcí roste naše prestiž.
Takoví jogí byli dokonce schopni přemoci vliv zákonů přírody. Ale stejně - jako se to stalo v knize Carlose Castanedy - v poslední knize čelil ten velký bojovník smrti. Byl to velký boj, a pak to nakonec prohrál. Tak jaký je smysl téhle knihy? Hoďte jí do koše! On to prohrál, jako všichni ostatní. Protože Á brahma bhuvanál lokáh punar ávartino ‘rdžuna mám upetya tu kaunteja punar džanma na vidjate. Na všech planetách ve vesmíru, na všech hvězdách na nebi kde může být nalezen život v tolika různých podobách a rysech, ve své nekonečné různorodosti, je jeden princip, který je společný všem těmto rysům života a to je smrt. Je to pomíjivé. Bhagavad-gíta proto poukazuje na to, že cokoli v tomto světě, nehledě na to, jak úspěšné to na začátku může být, na konci úspěšné není, protože to na konci přestane existovat! Je řečeno, že v tomto světě je šad vikára, šest proměn všech věcí. Vzniknou, rostou, vzkvétají, potom ještě na chvíli existují, vydají nějaké vedlejší produkty, začnou chřadnout a nakonec přestanou existovat. Ale duše nemá s žádnou z těchto proměn nic do činění. Duše se nemění. Když se změní tělo, když se změní mysl, když se změní nekonečné množství objektů v tomto světě, duše se nezmění. Mění se státy, archeologové nacházejí ve vrstvách prachu města, a když kopeme o další vrstvy hlouběji, odkryjeme kosti dinosaurů, a je tolik dalších objevů. Ale všechny tyhle věci jsou jednoduše pokryty prachem. Časem vrstvy a vrstvy prachu zahalí skutečnost dnešního dne. I my budeme jednoho dne pokryti prachem, alespoň naše těla. Taková je povaha hmotné energie. My si myslíme, že máme věci pod kontrolou, ale ve skutečnosti prakriteh krijamánáni gunaih karmáni sarvašah ahankára vimúdhátmá kartáham ity manjate. Ve skutečnosti jsou to kvality hmotné přírody, které jednají, a my jsme pouze ovládáni přírodou. Myslíme si, že děláme rozhodnutí, ale jaká rozhodnutí děláme? Děláme rozhodnutí, která jsou nám přikázána. Ale duše tím není ovlivněná. Duše je nějak v tomto světě, ale nemíchá se, skutečně se neslučuje s povahou tohoto světa, protože duše je jiné povahy. Aparejam itas tv anjám prakritim vidhi me parám džíva-bhútam mahá báho jajedam dhárjate džagat. Živá bytost není stejné povahy jako vesmírná energie. Bhúmir ápo ‘nalo vájuh kham mano buddhir eva ča ahankára itíjam me bhinná prakritir aštadhá. Je řečeno, že hmotná energie je složena z osmi oddělených energií. Osmi energií pocházejících od Kršny. Nadřazená těmto osmi energiím je apará šakti, což je energie jiné povahy. A tato energie není jako hmotná energie. Živá bytost je věčná. Ale když se věčná živá bytost dostane pod vliv hmotné energie, jajedam dhárjate džagat, tak se snaží tu materiální energii vykořisťovat, snaží se s tou materiální energií manipulovat pro svůj vlastní prospěch. A budete se snažit a produkovat tolik pěkných výtvorů...á - zlato! 
Tolik tvarů a podob zlata - zlaté hodinky, zlatá auta, goldfinger, tolik druhů podoby zlata. Tohle všechno je jajedam dhárjate džagat, zacházení s vesmírem. Takže takhle to chodí a pokračuje. Ale to není realita. Jelikož všechno zlato tohoto světa bude roztaveno a vytvarováno do různých podob a zdegraduje ego mužů a žen. Někdy bude to zlato předváděno v podobě náušnic, někdy bude v podobě zlatých zubů, někdy v podobě zlatých per a v tolika dalších podobách, a všechny tyto podoby časem podléhají změně a jsou od toho, aby lichotily egu mužů a žen. A my si takhle s hmotnou energií hrajeme, s různými objekty, protože střádáním tolika věcí roste naše prestiž.Přeložila bhn. Kristina
Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 11MB)
Žádné komentáře:
Okomentovat