Jsme součástí úžasného hnutí, které je mocnější než si kdokoli dovede přestavit. Lidé nechápou sílu tohoto hnutí, nemají ani tušení. Dokonce ani my jsme dosud plně nezrealizovali, jak mocné je toto hnutí, kterého jsme součástí.
Někdy jsme trochu přemoženi a myslíme si, "ó, to je tak obtížné, duchovní život je tak těžký.Trvá to tak dlouho.. Ó kdy, ó kdy přijde ten den, kdy zmizí mé materiální touhy. Ó ten materiální život je tak těžký." Jeden oddaný řekl Šrílovi Prabhupádovi: "Šrílo Prabhupádo, duchovní život je tak obtížný." A Prabhupáda mu odpověděl: "Ano, duchovní život je obtížný, ale materiální život je NEMOŽNÝ."
Měli bychom mít vždy napaměti, že i když zrovna zápasíme, jsme nepřetržitě sprchováni spoustou milosti. Někdy oddaní žádají,"Prabhu, prosím tě dej mi požehnání." Ale odpověď zní, "už se stalo." Protože všichni oddaní si navzájem žehnají neustále. Jenom pohlédnout na tvář někoho, kdo má namalovaný tilak, je požehnání. Když slunce svítí oknem do místnosti, můžeme vidět drobné částečky prachu vznášejícího se ve vzduchu, a když oddaný kráčí, vidíme spoustu prachu stoupat nahoru.
Jsme neustále koupání v prachu z nohou vaišnavů. Takže co víc chceme, už dostáváme tolik požehnání. Toto hnutí je nám takovým požehnáním, není zde žádná hranice. Šríla Prabhupáda obecně říkal, že naše hnutí není pro lenochy a blázny. A často opakoval, že toto není noclehárna, že nejsme hnutí pro jedení a spaní.. Jednou však Prabhupáda zmínil, že dokonce i když budete jen spát v brahmacarí ashramu, přesto děláte duchovní pokrok, protože když nic jiného, alespoň jste spali v chrámu. Tak mocné je tohle hnutí. O tom není pochyb. Každý moment je absolutním požehnáním. V každém okamžiku jsme sprchováni přívaly milosti Pána Gaurangy.
Proto bychom se měli tak či onak, ať děláme cokoli, prostě jen lepit na oddané. Jen zůstat součástí toho všeho.
Ať se stane cokoli, modleme se k Pánu Nrsimhadevovi: "Drahý Pane Nrsimhadevo, prosím ochraňuj mě, abych nikdy neopustil společnost oddaných. Ať mohu být vždycky v jejich těsné blízkosti, protože jejich milostí, i když tato cesta bude obtížná, ve společnosti oddaných se mohu změnit a má chuť ve zpívání Svatých Jmen poroste..
Německo - Nrsimha Ksetra - Nrsimha Caturdasi 1997
Motivace se musí změnit. Ať už jsme přišli s jakoukoli motivací. Je popsáno, že jsou různé druhy oddaných, kteří přicházejí do vědomí Krišny – arto jijnasur artharti jnani ca bharatarsabha. Že to jsou ti, kteří hledají hmotné bohatství, ti kteří přicházejí, protože trpí... Ti, kteří hledají bohatství jako Druva Maharáj. Druva Maharáj přišel k Nejvyššímu Pánu kvůli království většímu než to, které měli jeho předci. A za tím účelem vykonával tu největší askezi. Ale vidíme, že v jednom bodě Druva Maharáj promluvil a řekl, že si uvědomil, že oddaná služba je ve skutečnosti to nejvyšší a řekl, že hledal pouze střepy skla a obdržel diamanty. Jinými slovy Druva Maharáj, který přišel kvůli hmotnému bohatství, na cestě prošel změnou srdce a taková změna srdce musí přijít u každého, kdo přijde s hmotnou motivací. 
