Posvátná písma někdy přirovnávají život hospodářů k hluboké temné studni. Možná je někdo brahmačárí nebo brahmačáríní, a pak si řekne: "Já už tohle nemůžu dál dělat. Je čas vstoupit do manželství."
A když se někteří lidé vezmou, je to, jako by se do té hluboké temné studny vrhli po hlavě. Říkají si: "No, měním ášram, tak teď to opravdu udělám a půjdu rovnou až na dno." To však není inteligentní.
Obecně řečeno, v těchto studnách - viděl jsem jich v Indii hodně - mají obvykle uvnitř takové pákové podpěry, aby bylo možné ve studni provádět údržbové práce. Není tedy nutné jít až na dno, člověk si může udržet pevnou duchovní kulturu. Tak je to ve skutečnosti myšleno, že v brahmačárí či brahmačáríní ášramu kultivujeme dobré duchovní návyky, a poté si je udržujeme ve svém vztahu coby hospodáři. Protože konec konců nezapomínáme na svůj dlouhodobý cíl. Dobrá, chceme něco v tomto životě, ale nemůžeme riskovat, že ztratíme svou příležitost jít zpátky k Bohu.
Když Šríla Prabhupáda v některých dopisech nebo při jiných příležitostech hovořil o ášramu hospodářů, činil takové výroky jako "O padesát procent nižší šance na návrat k Bohu", nebo někdy ještě tvrdší prohlášení. Co tedy můžeme říci? Grihastha ášram je také určen pro návrat k Bohu, všechny ášramy mají tento účel, a to je to, co děláme.
Včera jsme měli zasvěcení, ale zasvěcení do čeho? Zasvěcení do procesu, který nás vezme zpátky k Bohu! Takový by tedy měl být náš výsledek. Měli bychom vždy jednat takovým způsobem, abychom byli spolehlivě na cestě zpátky k Bohu, od samého počátku duchovního života.
Když jsme noví a přijímáme čtyři regulativní principy, šestnáct kol, jsme pod vedením duchovního mistra a dalších duchovních autorit, tak jsme na cestě zpátky k Bohu a musíme na ní setrvat celý život - žádné zajížďky do hor, žádné dovolené. Ne, musíme zůstat uvnitř hranic vědomí Krišny.
(Kadamba Kanana Svámí, 24. června 2013, Český letní tábor, Šrímad Bhágavatam 8.2.33)
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat