„Toto zpívání musí
pokračovat. Namísto schůzí, prohlášení, výnosů, revolucí a nakonec bez konečného
východiska, měli bychom zpívat.“ (Verš
v angličtině - pozn. překladatele)
Jeho Svatost A. Č.
Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda, z Lílámrity, 6. část, strana 182
Podivuji se, kolik času ze svého života jsem strávil na
různých schůzích. Ale i tak - společně to můžeme změnit, co zvládneme sami? A
pak jsou tu i osobní záležitosti, které nemůžeme vždy ignorovat. Včera jsem
přemýšlel, že půjdu brzy odpočívat a brzy vstanu. Ale někdo večer přišel
a potřeboval si povídat. Bylo to pro něj důležité a on je důležitý pro mě.
Takže co jsem měl dělat, musel jsem obětovat své brzké ranní vstávání a s tím
i ta kola navíc, která jsem plánoval zpívat. Toto je to, co znamená mít vztah - je to věcí dávání a přijímání. Bhajanandí
(oddaný, který praktikuje oddanou službu v osamocení) dává celý čas co
na světě má do zpívání, protože co jiného je zde skutečně na práci. A ghoštyanandí by chtěl dělat to samé, ale
nemůže vždycky, protože rozdává sám sebe druhým při kázání vědomí Krišny.
Prithu Prabhu rád
hovoří o yare dekha tare kaha ‚krsna‘ –
upadesa (Čaitanja Čaritámrita 7.128), kohokoliv potkáš, řekni mu o Krišnovi.
V minulých dnech poznamenal: „Mysleli
jsme jen na to, jak udělat další oddané. Neustále jsme hledali, zda by se někdo
nemohl stát oddaným a tvořili jsme oddané.“ A on vytvořil mnoho velice
pěkných oddaných.
Kolik z nás má čas zpívat pravidelně 64 kol? Mám moc
rád ten program - vstávat v 1:30 ráno, vykoupat se a jen začít zpívat. Pak
mohu dokončit 64 kol před 10. hodinou dopoledne, ale to bych zmeškal mangala árati, guru púdžu a ranní přednášku.
Někdy se mi chce pověsit na dveře zvenku nápis „Nerušit! Probíhá velice důležitá schůzka!“ A uvnitř místnosti se
budu snažit setkat se s Krišnou při zpívání svatých jmen. Někdy chci být
sám a jindy chci jít na harinám nebo
být na Ratha Játře. Kázání dává japě život......
Kadamba Kánana Svámí,
17 června 2009, Rozhovory o japě
Žádné komentáře:
Okomentovat