Ve Vrindávanu jsem byl jednu dobu chrámovým
prezidentem. Byl to dost velký chrám, takže jsem neměl nikdy ani chvilku
klidu! Prabhupáda ustanovil pravidlo, že chrámový prezident musí podepsat každou
účtenku k proplacení, která opustí chrám. A tam bylo mnoho účtenek každý
den. Mnoho účtenek a mnoho osob s nimi za mnou neustále chodilo. „Prosím, můžete podepsat toto? Prosím, podepište se sem.“ Dokonce někdy, i když jsem
byl ve sprše, zaklepali na dveře a řekli: „Prosím otevřete, můžete podepsat
tuto účtenku?“
Občas jsem utekl z kanceláře a šel jsem na Govardhan,
což nebylo daleko - 20km od chrámu - a myslel jsem si, že tam budu mít duchovní
den. I tam jsem se však poté setkal s lidmi, kteří řekli: „Sháním vás
celý týden! Můžete prosím podepsat tuto
účtenku?“
Bylo toho příliš. Myslel jsem, že to zničí můj život. A tak
jsem se jednoho dne rozhodl odejit na procházku do polí, kde mě nikdo nenajde. Pěkně
jsem se procházel mezi poli a vše bylo fajn. A v jednu chvíli jsem tam potkal
jednoho farmáře, takového jednoduchého muže.
On mi říká: „Vidíte toto pole? To je moje pole a úroda, co
na něm roste, je úplně nejlepší! Je to ta nejlepší úroda ze všech!“ Byl jako
malé dítě: „Podívejte na moje kolo, to je to úplně nejlepší kolo ze všech…!“
„Opravdu, to je vaše úroda? Ó, to je velice pěkné“ Choval
jsem se k němu jako k dítěti a on pak odvětil: „Víte, chodím sem
každý den na jednu hodinu!“
„Opravdu sem každý den chodíte na jednu hodinu?“ A ten farmář odpověděl: „Ano. A potom jdu domů a dělám púdžu!“
Pak jsem o tom přemýšlel. Že tento muž není vůbec tak
dětinský! Pracuje každý den jednu hodinu a zbytek dne tráví púdžou! Kdežto já
trávím celé dny podepisováním účtenek... On je jednoduchý, pravděpodobně má dům maximálně
o dvou malých místnostech, asi také několik dětí, které mu pomáhají s púdžou
a takto žije jednoduchým životem. Velice jednoduchým, ale opravdu má čas na
duchovní život!
Kadamba Kánana Svámí, 15. února 2009
Původní článek z kksblog.com
přeložil Madhu Pandit dás
Žádné komentáře:
Okomentovat