Věčné bohatství

Lidé usilují o bohatství a snaží se o hmotný rozvoj, což není jednoduché, protože osud neovládáme. Můžete získat bohatství, ale pak zasáhnou nějaké okolnosti a to bohatství se nějakou kalamitou rozplyne. Proto snažit se udržet si v hmotném světě bohatství je neustávající úsilí a těžká práce bez jistého výsledku.

Dnes hovoříme o tématu z Bhagavad-gíty: o věčném prospěchu z oddané služby. Cokoliv je na cestě oddané služby rozvíjeno, není nikdy ztraceno. Ve druhé kapitole je řečeno

nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

BG 2.40

Toto úsilí je prosté ztráty či úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.

Jakoukoliv činnost konáme ve vědomí Krišny, její prospěch nikdy nepomine, nemůže být zničen žádnou vnější silou ani námi samotnými. Takto je prospěch z oddané služby trvalý, protože je duchovní povahy a cokoliv duchovní povahy je „sat“, není poutáno časem.

Šríla Jamunáčárja řekl, že duch není poután časem, prostorem ani myšlenkou. Duchovní svět není nikdy omezen jako tento hmotný svět, kde je vše limitováno časem. Mnoha věcí je dosaženo, ale jen na omezený časový úsek, a bylo do nich vloženo tolik úsilí. Proto je řečeno, že bychom neměli mrhat časem na dočasné věci, ale měli bychom se věnovat esenciálním činnostem.

Pokud někdo dříve v Indii udržoval své hmotné potřeby na minimu, bylo to považováno za známku velkého pokroku, a taková osoba měla ve společnosti úctu. A nikoliv někdo, kdo se skrze obchod stal velice bohatým. Ten, kdo se skrze obchod může stát boháčem, je vaišja. Vaišja nebyl považován za osobu velice vysoké úrovně.

Ve skutečnosti ve védské kultuře jsou dvě vyšší kasty lidí - bráhmana a kšatrija, a také dvě nižší kasty - vaišja a šúdra. Dvě nižší kasty se zaobírají hmotnými věcmi. Vaišja se zaměstnává vyděláváním peněz a šúdra si užívá smyslů. Kdežto dvě vyšší kasty žijí pro dharmu. Svůj život zasvěcují vyššímu cíli, život obětování se pro prospěch Nejvyššího Pána.

Je zajímavé, že dříve ten, kdo vydělával mnoho peněz, nebyl považován za prvotřídní osobu! Dnes je to oproti tomu ta nejdůležitější věc. Nic jiného nerozhoduje. Pokud jsi velice bohatý, pak jsi též velice aristokratický a pak něco znamenáš. Takto dnes hmotné bohatství rozhoduje o důležitosti.

O šúdrech je řečeno, že se zaměstnávají v uspokojování smyslů, zejména pak sexem. A také proto nyní vidíme, jak svět dělá ze sexu příliš mnoho. Sex má v životě své místo, ale není cílem života, a ani není klíčem ke štěstí. To je velká chyba!

A takto to pokračuje dále. Protože jsme ztratili dlouhodobou vizi a zapojili jsme se slepě do tolika činností, které nás pak spoutaly v hmotném životě.

Bhagavad-gítá 10.10, 3. prosince 2016, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde. 

Přeložil MadhuPandit dása