Jeden náš bhakta začal svou divadelní hřu o Perníkové chaloupce tím, že je duchovní duše toužící jít do hmotného světa. Byl tam Krišna a říkal: "Ne, ne, nechoď!"
Krišna znovu pravil: "Ne, ne, nechoď!"
"Ále, to je v pořádku."
Nakonec tedy Krišna řekl: "Dobrá, opravdu chceš jít?"
"Ano! Opravdu! Rozhodně!"
Krišna: "Dobře. Tak si vezmi tohle!"
A přinesl pokrývku z průhledného plastu, která v sobě měla díru, a představovala jemnohmotné tělo.
"Sakryš, co to je?!"
Krišna: "No ano, tohle musíš nosit."
Nakonec Krišna přinesl mohutný kabát - hrubé tělo, jež jíva musí nosit také. Pak dostala tyto balíčky - hmotné touhy, chtíč, chamtivost, hněv a s tím vším musí balancovat, připravena na hmotný svět! Opona jde dolů, a další scéna ukazuje bhaktu v obrovité kolébce, s dětskou hlavou a chodidly mávajícími na obecenstvo! Ty jo, to bylo opravdu dobré! Takhle to přesně je; tak jsme tady v hmotném světě, zapomeneme na duchovní svět a začíná úzkost, která se stala naší druhou přirozeností.
Krišna cítí naši nepřítomnost, Krišna celou tu dobu čeká a Krišna s námi dokonce jde do hmotného světa jako Paramátmá. V duchovním světě, v srdcích věčně osvobozených duší, Paramátmá není - tak to chodí pouze v hmotném světě, protože když chce živá bytost odejít od Krišny, opustit Ho, On říká: "Dobře, ano. Fajn, tak tedy jdi." Ale mezitím jde s ním a skrývá se po celou tu dobu v jeho srdci.
"Ale já nic nevidím?" Ano, protože Krišna se v srdci skrývá! Někdy trošku něco naznačuje: "Ne, ne, ne doleva, jdi doprava, jdi pravou cestou, ne po té špatné!" A někteří říkají (pyšným hlasem): "To je mé svědomí, to je můj vnitřní hlas, to je součást mě!" Ne, je to Krišna, který nás laskavě doprovází na naší materiální cestě, a tímto způsobem můžeme ocenit, že ve skutečnosti nikdy nejsme sami - vůbec nikdy. A proto můžeme čelit i těm největším těžkostem; protože pochopíme - Krišna je pořád se mnou! Takže... co se může pokazit?!
Šrímad Bhágavatam 2.7.47, 15. března 2014, Melbourne, Austrálie
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat