Kadamba Kánana Svámí,
20. března 2014 Melbourne, Austrálie, ŠB 2.7.52
Protože my jsme v duchovním světě a nejsme ve
skutečnosti zde v hmotném světě. Jsme zde, jen proto, že duchovní svět je
zakryt mrakem iluze a zdá se, že jsme v hmotném světě, ale ve skutečnosti
nejsme. Jsme ve skutečnosti v duchovním světě.
Vidíme, že Šríla Prabhupáda měl tento typ vědomí a byl
velice tolerantní a neunešený hmotnými věcmi. Prabhupáda byl tak zaměřený na
Krišnu, že se příliš neidentifikoval s hmotným světem. Hari Šauri, který
byl Prabhupádovým osobním služebníkem popsal, jak měl jednoho dne Prabhupáda
opuchlou tvář.
Hari Šauri řekl: „Prabhupádo,
bolí vás zub?“
Prabhupáda odpověděl: „Ano,
ano. Trochu to bolí.“
A to bylo vše! Nikdy to již znovu nezmínil. Prabhupáda to
již znovu neotvíral. Myslím tím, zkuste si to vy, když vás bolí zub. Znáte to,
není to vůbec jednoduché. Každé tři minuty začnete něco jako: „ssssssss“, a každý okolo reaguje. „Ó! Tebe bolí zub?“
My potřebujeme porozumění, víte co tím myslím? Potřebujeme
ty lidi kolem nás, aby s námi nějakým způsobem soucítili. Potřebujeme tu
trvalou podporu, kdy lidé sdílí své utrpení. Takže děláme: „mmmmmmm, aaaaahhh, oooooh“. Dostaneme se
do toho. „J to tato tvář a je opuchlá a
ten zub úplně tepe!“ Mysl se stane úplně zubem. Celé naše vědomí je zubem.
Není nic jiného. Celý vesmír se stane zubem!
Ale můžeme vidět Prabhupádu, že on takový nebyl. Jeho mysl
se neponořila do zubu. Jeho mysl zůstala u Krišny, a proto to mohl tolerovat,
bez léků tišících bolest a všeho, co je pro nás nepředstavitelné. Intenzivní
bolest zubů bez tišících léků je velice těžká, ale Prabhupáda ji mohl překonat,
protože byl ponořený v duchovním světě.
Toto je ta podstata, ke které nás Šrímad Bhágavatam
probouzí. Bhágavatam probouzí tento druh pohledu, vize duchovního světa,
duchovní reality a postupně to takto začneme vidět. Tímto způsobem je
Bhágavatam daleko více než jen knihou, dává nám životní postoj.
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat