Je zajímavé, jak je guru nakonec individualita. Zcela závisíme na svém duchovním učiteli. Ano, máme svůj vztah s Krišnou, ale
pokud s námi není spokojen náš guru, potom nás Krišna nechce znát, tak
jednoduché to je. Můžete jít za Krišnou a říct (australským přízvukem): „Hej,
Krišno, haló… jak se vede?“ A On je jaksi chladný a neopětující.
To je náš proces, že člověk musí přijmout útočiště u nějakého vaišnavy, a vidíme, že v duchovním světě je každý služebníkem někoho
jiného. To je jediný způsob, jak můžeme potěšit Krišnu. Gopī-bhartur pada-kamalayor
dāsa-dāsa dāsanudāsah (ČČ Madhya-líla 13.80)
Někdy mluvím o tom, že musíme potěšit duchovního mistra. Nějakým způsobem, řízením osudu, milostí mého duchovního učitele a Krišny, jsem se
stal duchovním mistrem. A pak jsem se začal na věci dívat z té druhé strany. Žák má těšit duchovního učitele a nyní jsem já tím, kdo má být
potěšen. Znamená to tedy, že mám být doopravdy potěšen, nebo to znamená, že když
někdo dosáhne určitého standardu přiměřené úrovně odevzdání v oddané
službě, pak je duchovní učitel potěšen?
Ne, já se domnívám, že to znamená, že musím být skutečně potěšen.
Víte, mě je těžké potěšit! Vždycky bylo. Potěšit mě nejde snadno. Abych pravdu řekl, jsem ve skutečnosti tak trochu náročná osoba: „Víte, je to pěkné, ale…“
Šrímad Bhágavatam 10.39.39, 30. března 2014, Kapské Město,
JAR
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat