čtvrtek 30. ledna 2014

Hnutí pro každého

V Amsterdamu byl jeden oddaný, který se jmenoval Andrej. I když se snažil, tak nedokázal následovat čtyři regulativní principy. On to prostě nezvládal. Ale nepřestal s oddanou službou. Začal s Food for life ve velkém, a pak šel za ministrem, kterému řekl: "My děláme velmi důležitou dobročinnou práci a potřebujeme budovu." A oni mu ji dali. Pak šel do nějaké charitativní organizace a řekl, že potřebují auto - a oni mu ho dali. Šel za ředitelem největšího obchodního řetězce, který měl na starosti všechny obchody v té zemi. A Andrej šel jednoduše k němu do kanceláře, položil mu na stůl všechny Prabhupádovy knihy a řekl: "Chci, abyste zásobil své obchody těmito knihami." Ten člověk se na něj tak díval a říkal: "Líbíš se mi. Máš kuráž. Jsi podnikavý mladík. Oceňuji to. Takže dobrá, uděláme to." Nikdo na něco takového ani nepomyslel.

Andrej byl skutečný kazatel. Ale nezvládal následovat regulativní principy. Amsterdam je dost nebezpečné místo, když nenásledujete čtyři regulativní principy. Takže jednoho dne po testech doktor řekl: "Dostal jsi to. Máš AIDS." Trvalo to pár let, já jsem byl tou dobou daleko v Indii, a pak jsem se doslechl tu zprávu, že Andrej už je opravdu hodně nemocný. A právě jsem přijel na týden do Holandska. Oddaní říkali, že je v nemocnici, a tak jsem ho tam šel navštívit. Vypadal opravdu strašně. Vykašlával koule hlenu o velikosti tenisového míčku a vypadal skutečně hrozně. A pak říkal: "Líbí se mi vaše kírtany. Mohl byste prosím zpívat na mém pohřbu?" A já jsem si říkal, že jsem na ten pohřeb neměl v plánu jít. Ale co můžete říci jiného, než "ano", když vás někdo požádá, abyste zpívali na jeho pohřbu... Takže jsem si říkal, že to musím slíbit a budu muset zůstat déle. Ale on stejně opustil tělo během tří dnů. A pak byl pohřeb, a protože byl Andrej dobrý kazatel, bylo tam namačkáno asi 300 lidí. Nebyl to ve skutečnosti pohřeb, ale kremace. Obřad se konal v takovém amfiteátru, rakev byla na pódiu a všichni se dívali dolů.

Nejdříve jeden Andrejův přítel přečetl jeho dopis, ve kterém stálo: "Takže teď jste všichni přišli na můj pohřeb. Každý jste hodně jiný, ale nehádejte se spolu prosím. V tento den se snažte na mou počest jeden druhého oceňovat. Jsou tu také Hare Krišna a za několik minut jeden z nich bude zpívat tu slavnou Hare Krišna píseň. A já chci, abyste všichni taky zpívali. A nejenom trošku, ale s plným nadšením. To je mé poslední přání." Takže on přinutil mě, abych zpíval, a je taky (smích). A dále: "Vy všichni si myslíte, že jsem teď mrtvý, ale mám pro vás novinku - já stále žiji." (smích) A pak byla řada na mně, abych zpíval. Tak jsem začal jednoduchou melodií, aby každý mohl následovat. "Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare, Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare." Potom všichni začali zpívat a byla tam taky jedna silná dáma, která zpívala extra vysokým operním hlasem, a kírtan začal být opravdu mohutný. A nakonec někdo stiskl tlačítko a rakev začala zajíždět dolů. A potom zapnuli nahrávku se skladbou Govindam adi purušam... A ta nahrávka je tak mocná, že se všichni úplně přestali kontrolovat, začali se navzájem objímat a plakali.

Ještě jsem zapomněl říct jednu věc, která byla v tom dopise. "Po pohřbu bude velká hostina v chrámu Hare Krišna na mou počest. Takže tam prosím všichni jděte a poobědvejte." Asi 150 lidí tam šlo. Takový kazatel to byl... I když byl mrtvý, stále kázal.

Možná nenásledoval všechny principy, ale nikdy se nevzdal kázání. Nevím, jaký byl cíl jeho další cesty, ale není pochyb o tom, že velice příznivý. Takže je možné, že v příštím životě se stane oddaným, který rozhodně bude schopen následovat principy. Nebo i něčím lepším... Protože Pán Čaitanja si ho určitě všiml. V oddané službě se tedy může zaměstnat kdokoliv, i když není schopen následovat všechna pravidla. To není výmluva, my se musíme snažit, ale když skutečně nemůžete, tak se jen držte a snažte.

A ještě jedna věc, na kterou jsem zapomněl - Andrej měl vždycky touhu principy následovat. Měl touhu, že jednoho dne bude vhodným kandidátem pro zasvěcení. A dva dny před tím, než opustil tělo, ho navštívil B.B. Govinda Maharáj v nemocnici, a dal mu tam zasvěcení. Dostal jméno Madan Gopál.

Toto hnutí je pro každého...

Kadamba Kanana Swami, přednáška ŠB 8.7.36, Praha 2002

Žádné komentáře:

Okomentovat