Kadamba Kánana Svámí, 15. prosince, Soweto, Jižní Afrika,
Můžeme si myslet, že v tomto světě si někteří lidé užívají a někteří trpí. Můžeme uvažovat: „Někdo
na tamto světě je šťastlivec a má všechno. A ostatní lidé na světě musí
trpět.“ Takhle můžeme uvažovat, ale já vám řeknu, to není pravda! Každý v tomto
světě trpí, protože tento svět je vězením. Jsme uvězněni ve vězení a naší celou
je naše tělo. Jsme uzamčeni v tomhle těle a nemůžeme z něj ven, nemůžeme
se z něj dostat. Můžeme si ho snažit užívat, můžeme to zkoušet, zkoušet
a zkoušet.
Mám rád příklad The Rolling Stones, „, ”I cant’ get no
satisfaction and I tried and I tried…“ A oni se stále snaží. Mickovi Jaggerovi
musí být nyní osmdesát, nebo něco kolem a stále se snaží, nikdy nepřestal. The
Rolling Stones si do žil pumpovali tolik moc drog, že museli co chvíli na
dialyzační jednotku, aby jim krev vyčistili a oni mohli začít znovu. Dobře, ale
stále toho neměli dost. Stále nespokojení!
Můžete mít jednu ženu a být nespokojený. Můžete mít dvě ženy
a být nespokojený. Tři ženy a nespokojený. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí, který
žil před sto lety řekl, „I kdyby měl muž
všechny ženy světa, stejně nebude spokojený.“ Co se s tím dá dělat? Mysl není spokojená a to je důvod, proč
jsme ve vězení, kvůli naší mysli. Jsme ve vězení, kdekoliv jsme, nezáleží
na místě. Bez peněz, stále ve vězení. Se spoustou peněz, stále nesvobodný ve
vězení. Je to tak těžké! A toto hnutí Hare Krišna, toto zpívání Hare Krišna nám
dává šanci osvobodit se!
Šríla Prabhupáda vyprávěl příběh o ptáčkovi. Jeden ptáček
žil celý svůj život v kleci. A jednoho dne vzali tu klec a odnesli ji do
polí a otevřeli dvířka. Dvířka byly otevřeny a ptáček vylétl ven. Létal kolem a
trochu i po obloze ale pak se otočil a letěl zpátky do klece. Kdo je tím ptáčkem? Nejsme to my? Dveře
jsou otevřeny, můžeme odletět. Byli jsme v kleci tak dlouho. „Já mám svou klec ve skutečnosti rád. Je to
hezká klícka. Je tu spousta pěkných věcí. Mám tu různá bidílka, na kterých mohu
sedět a taky jsou tu chutné věci. Je to pohodlná klícka a taky pěkná. Je z ní
i pěkný výhled. Ó ano, mám tuto klícku moc rád.“ Je to naše tělo, které je
tou klecí a my se jí stále snažíme tak či onak užívat.. „Je to tak dobré!“ Ale proč z toho nejsme spokojení, když je to
tak dobré? Přináší to jen utrpení. Nejenže nás to neuspokojí, ale přinese nám
to ještě mnoho komplikací.
Je to jako: muž chce ženu a žena chce muže. Žena chce děti a
mnoho dalších věcí. Jedno máte a už nemůžete nikam jít. Ta věc stále brečí.
Sežeň někoho, kdo ohlídá dítě. Teď jsi na řadě ty. Kdo vymění pleny? Tyto
scénáře… Ale k čemu to vše vede? Pak máme překrásný dům, pak máme spoustu
účtů a pak sedíme v krásném domě a cítíme se jako v kleci! Stále nás
to neuspokojí. Takže ten bod, o kterém to je, je proč plýtvat svým časem?
Žádné komentáře:
Okomentovat