Oddaná služba je tak mocná. Zcela jistě nás dokáže zachránit. Musíme mít tedy v oddanou službu velkou důvěru a musíme pro ni být nadšeni. Smyslem této přednášky je poukázat na to, že musíme mít velkou víru, že oddaná služba přinese ohromné výsledky. A proto není založena na materiálních kalkulacích. V hmotném světě je to takhle:
(utrápeně) "Já se znám, mám nějaké hranice, vím, nakolik se můžu do něčeho nutit, ano, vím to. A také vím, že když se do něčeho příliš nutím, tak budu trpět. Nene, nemůžu se nutit do překračování svých limitů. Já se znám." Dělá tohle vaše mysl také? "Ne, já tohle prostě nemůžu dělat. Ne, prostě opravdu nemůžu. Já vím, že nemůžu." A tímto způsobem sami sebe omezujeme. Říkáme: "To nemůžu, tamto nemůžu." Ale u oddané služby tohle neplatí. Protože naše hranice se velmi rychle mění. A jsou-li naše hranice dnes nějaké, zítra už takové nejsou. Krišna Své oddané zplnomocňuje, a pak se vše stává možným.
ananyāś cintayanto māṁ
ye janāḥ paryupāsate
teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ
yoga-kṣemaṁ vahāmy aham
(BG 9.22)
Krišna doslova dává Svým oddaným, čeho se jim nedostává, a zachovává to, co mají. A proto ještě jednou: Je to o víře. O víře v tento proces. Že budeme schopni překonat sami sebe. Máte také nějaké pochybnosti? Ne o tom, že Krišna je Bůh. Takové pochyby jsou u oddaných vzácné. Většina oddaných takové pochyby nemá. Pochyby v Prabhupádu? Ne. Když takový problém někdo má, musí být tak trošku divný. Pochyby v proces bhakti? Ne tak úplně. Ale máme pochyby o nás samotných! Pochyby, že to skutečně zvládneme. Máte je někdy také? "Já nevím. Můžu to opravdu dokázat? Je tohle pro mě? Jsem tohle já?" Každý někdy má tyto pochybnosti. Dokonce i ti, kdo jsou tolik zapálení a nadšení. I ti mají chvíle, kdy se na sebe podívají do zrcadla a řeknou si: "Opravdu můžu žít v souladu s tímhle? Není to příliš vysoká úroveň?"